Naděje

Znal jsem ji krátce,
byla to naděje,
schována v krabce
a otvírat si nepřeje.

Brala i dávala,
lidem své šance,
ráda s nimi hrávala,
na fízly a psance.

Nezdrží se dlouho,
ani chvilku pouhou,
hluboká, ne věčná,
jak v těle rána sečná.

Protože je malá,
jak prach ve vesmíru,
na cestu se dává,
hledat lidí víru.