Z Tvých tmavohnědých očí sálá
roztoužená bouře dobrodruha.
Já k Tobě, Milý, láskou vzplála,
mé city jsou rozmanité jako duha.

Tvé hebké tmavé vlasy
jsou barvy antracitu,
nořím se s Tebou do nekonečné krásy,
Ty vyznáváš se mně ze svých citů.

Tvé oči, čarokrásně barevné
jak kůra stromů podél cest,
jsou tak žhavé, něžně malebné,
s odleskem padajících hvězd.

Ty hvězdy ve Tvých očích,
mi říkají, jak máš mě rád,
teď ke mně se pootočíš,
zhasínáš a já ti chci svou lásku dát.

Polibky, doteky a neskutečnou něhu
mi stonásobně vracíš zpět,
unášeni mořem - kde není vidět břehu,
na křídlech andělů obkroužíme celý širý svět.

A když andělé přistanou,
noc odchází a slunce nás opět vítá.
Tys byl dnes můj a já zas Tvou,
vstávej, můj Milý, je ráno, svítá.