Verše
 
Kategorie
Jsi ten člověk, u kterého si přeju,
abych zapomněla a už nikdy neodpustila.

Ale stále tě nemůžu vymazat z hlavy,
stále tě potřebuju, ale ty mě necháváš
stále bez odpovědi a v nějakém napínání.

Jsi člověk, který mi ublížil, ale stejně
chci být s tebou.

Tak mi řekni, na co to je,
když necháváš mezi námi vše otevřené?

Chci tě nenávidět a jsou dny,
kdy se mi to i daří.

Ale jindy mi chybíš a uvědomím si,
že mé city k tobě jen tak nezmizí.

Ale k čemu to je, když
se nezměníš a nechováš se ke mně fér?

Měla bych za tebou zavřít dveře
a minulost nechat za sebou.

Ale v mém srdci jsi bohužel stále
a i když se snažíme, stále nás to k sobě táhne...

Tenhle boj je marný a měli bychom říct dost,
ale jak to udělat, když jsme na sebe napojení
a nemůžeme jen tak zchladit city?

Motáme si hlavy, hledám jinou lásku
u někoho jiného a někdy tě za tu bolest nenávidím,
ale ve skutečnosti to k ničemu není.
Mé srdce mě totiž táhne k tobě.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 18. 8. 2019 - 18:14

Délka: 923 znaků

Posláno: 11x

Známka: 2,42 od 12 lidí

Autor: © Janík

ID: 220608

Verš: volný ABCD

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info