Manželům V. k stříbrné svatbě

po Třebíči vítr fičí
na posteli Pepa cvičí
protahuje údy všecky
rozvazuje Mařce kecky

dům se třese, světlo bliká
dělá kliky, pot mu stříká
Mařka křičí: jaké štěstí
na pelesti svírá pěsti

v předklonu si mačká břuch
s rachotem z ní letí duch
Pepa volá: to je vono!
cvičí spolu unisono

z toho plyne poučení
bez pohybu zdraví není
denně předklon udělejte
potom řádně vyvětrejte!