Mám rád romány vedle Tvých spánků,
pomalu pročítám každou jejich stránku,
když ji znám nazpaměť a není co číst,
zamrkáš, a řasy obrátí list.

A večer, když víčka zavřou obě knihy,
já potají luštím ve tmě Tvoje pihy,
ty malé tečky na hebkém podnose,
tajemná souhvězdí, co svítí Ti na nose.

A jak miluju oba důlky,
které vykouzlíš smíchem na tváři,
jsou jak dvě misky na pilulky,
když se mému slunci nedaří.

A Tvé rty, ty nechám beze slov,
jen se jich dotknu, začíná další lov,
lov, na jehož konci chvěješ se celá,
lov na všechny krásy Tvého těla.