Čas prvních lásek, ten čas poznání
vzpomínky v sobě nosíš a znáš jen trápení
slaná chuť slziček, ta hořkost a zůstalo jen smutnění
ta slova stále slyšíš, jen ta slova loučení.

Ten čas, kdy první své verše z lásky jsi psal
ve svých snech jsi ji nosil a tu její krásu miloval
štěstí zažil, když za ruku její hedvábně jemnou jsi ji bral
pocit tepla paprsků slunečních, jen ve vzpomínkách zůstal.

Ten čas, kdy pro ten její úsměv jsi žil
tu jeho zář, jako víru v boha jsi v duši nosil
hlas srdce se tiše jako k bibli k němu modlil
byl jen tvůj, jak dlouho jsi mu věřil.

Ten čas, kdy v jejích očích jiskřičky štěstí zářily
ten pohled hluboce upřímný a jak moc tě uchvátily
dlouze jsi, se do nich díval a na vždy v tobě zůstaly
v mysli je stále máš, tak kam se poděly.

Ten čas, kdy pro její vůni jsi dýchal
tu chuť, sladce omamnou, každým nádechem vnímal
dávala křídla a s hlavou v oblacích jen zasněný lítal
byla jen tvá, v myšlenkách jsi ji nosil a jak moc miloval.

Ten čas samoty, ten čas vzpomínání
gotika, co jen ponurou a smutně temnou melodií zní
zůstala jen ta její slova, co tak bolí, ta slova poslední
sbohem, Lásko, to je ten čas loučení.