Borůvková svatozář, či jahodové šaty,
když je jí zima, zaleze do dešťové chaty,
vlasy jemné jako rosu,
nevydá slova, nad hlavou vosu,
vedle ní srneček, ježek a vlk,
v chaloupce teplounko, u nohou sálá jim krb,
venku je déšť a vítr aby ne,
promoklé šaty a promoklé vlasy, myslím, že to je nemine,
vyhlížejí nečas, tak přestane pršet?

Víly se bály, že se má držet!
Víla vyběhne ven,
srneček, ježek a vlk sedí u kamen,
že vítr ji odfoukne, ale to ne...
Začala tancovat, zahnala déšť,
vysvitlo sluníčko, i já bych vysvitl, jak by ne!
Kdyby tančila jako teď, vyletěl bych možná až do nebes.