Kdo světlem je tím

Ty naše pokroky,
kéž nikdy nehasnou,
pojďme se vydati
ve Věčnost úžasnou
a svíce Naděje
ať věčně září tu,
již světel netřeba
v tom stálém úsvitu!

V tom světě pozemském
vše kvete, uvadá,
však nevadnoucí vše
skýtá nám Zahrada,
co ve Věčnosti, tam,
zaslíbená tkví,
jasnější nad Slunce,
snad má duše napoví,
kdo Světlem je mi tím!

(Věnuji mé Lásce, mému Stvořiteli... mé Vřelosti... mé Inspiraci... mému Nejjasnějšímu... má dnešní báseň pro tvářnost věčnosti mé nedostižné krásy...)