Kdo nezažil nepochopí

Stále slyším v uších tvůj hlas
Však naděje je užší nežli vlas
Tvůj smích prostupuje mě celou
Jsem jen vězeň, ty mou celou

Každý úsměv vypálený do mé mysli
Když se usměje mně dochází kyslík
Jen co tě vidím srdce splašeně buší
Když tvůj pozdrav dorazí k mým uším

Tak strašně moc mám tě opravdu ráda
Proto tě chci mít aspoň za kamaráda
Kdo miluje ctí volbu druhého
I když jde do tuhého

Nechci tě vlastnit jen co umím milovat
Takže musím snést že se budeš vzdalovat