Jen sen!

Kde je ten krásný včerejšek,
kdy zvedal jsem tě do výšek,
kde je to krásné počasí,
ten déšť jak ti padal na vlasy.
Držel jsem tě v náručí,
foukal vítr a já se ti díval do očí.
Ani vítr, ani kapky deště jsme nevnímali,
v obětí jsme tam spolu stáli.
Líbal jsem rty tvoje,
ty jsi hladila vlasy moje.
Pak zavřel jsem oči
a přál si, ať nikdy to neskončí.
Když jsem je opět otevřel,
stál jsem tam sám, a smutkem oněměl.
Byl to včerejší den,
krásný a výjimečný sen.