Odcházím k ránu a ty spíš,
mý tichý kroky neslyšíš.
Je to pár hodin, co tě znám,
co šel jsem s tebou k vám.

Když svlíkal jsem ti košili,
lehkou jak křídla motýlí,
bylas nedočkavá jako dítě
a já do ticha šeptal MILUJI TĚ!

Nenapadlo tě, naivko důvěřivá,
že pokaždý říkám tahle slova,
že tolika dívkám šeptám každou noc,
jak jsou krásný, že rád je mám moc?

Ráno možná budeš brečet,
ale nepiš, stejně bych to nečet.
A nevolej, nechci slyšet zas
tvůj smutnej, vyčítavej hlas.

Mě svědomí nehryže
a jestli máš nějaký potíže,
tak problémy vyřeší tátův plat.
A já? Půjdu večer k jiný spát...