Jedna duše a dva stíny,
utíkají do království zla.
Jedno srdce a dva splíny,
ukáže kouzlem tma.

Nocí oči promění se v oceán,
poukážou na svět temný.
Kousky tebe promění se v porcelán,
na kousky pevný a jemný.

Pomocnou ruku odmítáš přijmout,
ohlížíš se za svým stínem.
Velké kapky slz snažíš se polknout,
přehlcují stejným rýmem.

Ptáš se dokola,
proč kámen místo srdce máš?
Proč neotevřeš své můry a neodlétneš dál?

Jen mi neříkej, že to tak chceš,
proudit v samotě a utopit se.
Neříkej, že žal tím utlučeš,
protože lží upiješ se.