(Věnováno Stvořiteli)

Úsměvy vřelé
pro úsvit nový,
ať zdobí naši tvář
a duše, nechť jsou leskem
Tvé podstaty.

Úsměvy protkané
v tu dobu sychravou,
tak vřele radostné,
jež rozdáváš.

Je něco ve vzduchu,
snad blaze napovíš
mně duši dychtící
naslouchati stále,
je cosi krásného,
pojď vyprávět nám blíž.
Chci opět slyšeti
jedno slovo - mnoho vět,
příběhy věčně žijící,
jak hledíš rozprávět.

Vždyť v jednom slovíčku
kouzlo může býti,
TYS zkrátka zjev.

Světla Převzácného,
Je něco krásného!
Tak ať tu stále svítí,
V nás, nikdy, ať nezhasne
ta záře srdce Tvého.

(Já vím, že věčně bude zářit...)