pro veverky slabost mám
když jdu někdy parkem sám
s radostí je krmívám

jedna je mi obzvlášť blízká
přihopká když se mi stýská
nožkama mě drze tříská

předníma oběma dvěma
když potravu hnedle nemá
naštve se ta mrška němá

na rameni pevně sedí
vyčítavě na mne hledí
jestli sleze čerti vědí

není ořech není kůrka
prská vzteky jak nestvůrka
v kapse hledá ta potvůrka

když nemá nic k zakousnutí
hryznout ucho ji to nutí
mne to bolí do zblbnutí

doktor vidí divný úkaz
potom pravil: není důkaz
že má očkovací průkaz

tohle sotva já pominu
ona může mít vzteklinu
ať prý mu tedy prominu

obava hned ve mně zraje
vzteklina moc zákeřná je
je to vstupenka do „ráje”

když propukne je to hnus
stejně jako tetanus
valí se jak autobus

na nemoc pak léku není
osud nikdo už nezmění
je to k smrti odsouzení

musím strpět očkování
o němž nemám ani zdání
pak tu být na pozorování

do břicha mi jehlu vrazí
tihle očkovací vrazí
to je bolest lidé drazí

půl roku pak musím čekat
nákazy se pořád lekat
nudou z toho budu hekat

když jsem přežil proceduru
neb odolnou mám náturu
chodím v parku zas na túru

prakem dobře ozbrojený
chodím tudy nasupený
kolem úst mám trochu pěny

vzteklina to ale není
jenom mysli pobouření
když ty mršky zuby cení

jako by se na mě smály
přivítaly mne už zdáli
u nohou mi zase stály

nekrmím už ty čiperky
nežli se dočkám večerky
zastřelím si tři veverky

tyhle mrchy ušaté
kožky mají rezaté
jsou však všechny blechaté