Když tě vidím, tak i kapky deště bolí,
rány se otevřou a naplní se solí.
Držím tě za ruku a nemám žádnou záruku,
že nezůstanu o žebrácké holi.
Když tě vidím, tak my něco mysl sváže.
Do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
všechny mé nápady hned nahánějí do řady
a střílejí puškou té největší ráže.
Když tě vidím, tak i sochy se mnou brečí,
stromy procitnou a mluví lidskou řečí.
Tiše mě konejší, jak umí stromy vezdejší,
a ty jsi stále víc svůj nežli MŮJ.