Déšť stéká po oknech,
však kapky silné jsou.
Chladný vítr, co mi bije do oken.
Přál bych si být ve tvém objetí
a příjemném políbení.
Vždyť jen ty mě dokážeš udělat
každým dnem šťastnějším.
Jen pro tebe tu, Zuzko, budu.
A za každý den ti moc děkuju...
Doufám, že si toho všeho jednou všimneš
a vezmeš mi hlavu do dlaní a řekneš:
„Už dál nesmutni.”
Zůstaň navždy se mnou
a já tě zahrnu láskou něžnou.
Jen pro tebe tu bude moje srdíčko
a zas bude hřát jak letní sluníčko.
Nechci docílit žádnýho triku,
budu na tebe čekat na přídi Titaniku,
pro to kouzlo jednoho okamžiku.