Je mi smutno, stále víc.
Nedoufám už vůbec v nic.
Kdysi jsem se jenom smála,
stále měla kamaráda.
Teď už jsem jak kůl v plotě,
stále, pořád o samotě.
Achich ouvej, mě to bolí,
potřebuji pohlazení.
Jenom letmý dotek stačí,
a budeme kamarádi.
Stále doufám ještě víc,
nezbude mně asi nic.
Jenom v koutě tiše doufat
a už více nenaříkat.