Pod rozkvetlým kaštanem,
kde vůně květů, v stínu spojí.
Stavba bílá, s křížem na ní,
to „Boží muka” stojí.

Ve výklencích zaoblených,
podobizny světců trojí.
Polní kvítí ve vázičkách,
stále čerstvě voní.

V křižovatce polních cest,
daleko od staveních,
doprovází poutníky své,
v cestách našich - dalekých.

Kristovo to utrpení,
vždy jeho boly cítíme,
dodává nám novou sílu,
pak se spolu modlíme.

Opatrujme tyto skvosty,
pokoru a lásku dejme.
Bůh nás stále doprovází,
na paměti vždycky mějme!

Jako maják v žití našem,
paprskem nás ozáří,
povede nás cestou dále,
lásku naši podpoří.