(Poem for Clare)

Nechci tě nikdy ztratit,
nemohla bych takovou cenu nikdy splatit.
Ale kdybych tě ztratila,
možná bych se z toho taky zabila.

Naučila jsi mě lidi objímat,
a můžu se ti vždy vyzpovídat.
Jsi oblíbená hodně,
moje chyba, že jsem si to uvědomila až tak pozdě.

Náladu všem zlepšuješ,
jenom Ahoj řekneš.
Život bez tebe si nedovedu představit,
když jsem blízko tebe, nemůžu se unavit.

Kdyby jsi tu nebyla,
přátele bych asi neměla.
A proto tě mám ráda,
záda ti bude krýt moje armáda.

Klárka, toto jméno k tobě opravdu sedí,
to ale už všichni vědí.
Všechny bráníš, všechny kreješ,
přátelství všem lidem kolem sebe přeješ.

Smíchem roztočíš svět,
nenecháš nikoho trpět.
Kdybych tě umírat viděla,
pomoc bych okamžitě sháněla.

Kdyby jsi umřela,
proměnila by jsi se v anděla.
Nenaštveš se na nikoho,
když ano, ne moc mnoho.

Máš vlastní osobnost,
u nikoho jiného nenajdeš podobnost.
Říkáš věci, co nejsou pravdivé,
ale občas jsou i děsivé.

Odpustíš každému,
i kdyby měl více problémů.
Nechci se s tebou rozhádat,
chci ti jenom sílu dodávat.

Budeš-li mít více problémů,
hrozně ráda ti od nich pomohu.
Moc lidí mě nemusí,
zbavit se mě pokusí.

Nevadí ti, že pořád mlčím,
ani ti nevadí, že hned na každého jenom vrčím.
Bereš mě takovou, jaká jsem,
ale hlavně si mě nepleteš se psem.

Úsměv mi vždy dáš,
co mi je, se zeptáš.
Jediný, co jsi mě nenaučila,
koukat ti do očí, když jsem s tebou mluvila.

Dáváš lidem radost,
nemusí ani podávat žádost.
Jen se na tebe podívají,
a hned radost mají.