Anna

Anna,
jak krůpěj rosy zrána,
co na trávě se třpytí,
či na pavoučí síti.

Anna,
na šípku růže planá,
předčí svou krásou prostou
květy, co v sadu rostou.

Anna...
Písnička dozpívaná,
a něžné tóny její
se ještě v tichu chvějí.

Jak krásně, libě znějí
podoby toho jména.
Ať dívenka či žena,
známá i nepoznaná,
Anička, Andulka, Anna.