Vzpomínáš na naše dny plné lásky?
Na polibek od tvé krásky?
Tak proč je to dnes všechno pryč,
proč už nemám od tvého srdce klíč?
Já vím, bylo to jen vinou mou,
tou chybou osudnou,
kdy jsem tě radši nechala jít,
ať máš doma „rodinný” klid.
Chci to vrátit všechno zpět,
jsem snad sobecká, když to chci hned teď?
Neustále slyším tvá slova,
budu tě milovat do konce života,
řekni mi to ještě jednou, znova,
nechci, ať je po lásce veta.
Proč tě chci, když nemůžu,
proč si nijak jinak nepomůžu
a jediné, na co se zmůžu,
je prosit tě o odpuštění a věřit,
že jednou mi snad odpustíš
a znova budeme jako jeden.
Chci tě, milovat se s tebou,
ano, toto je mou prosbou.