Cesta mezi tůjemi

pestré květy uvolnily místa
listům nevěrným, co větve opouští
slunce zrádné k dezerci se chystá
zlaté mince klesly do houští

zšedla zeleň smutných břečťanů
chladná pára očím zavazí
kříže ovlhlé nad hroby křesťanů
tiše kynou, v duši zamrazí

noha tu rozmázne kluzkou hrudku
prázdné důlky hledí mrtvě z rovů
vzhůru k černým cárům smutku
než oslepí je bělmo sněžných krovů

slunce, plavec mořem mrazivým
bílý posel v nekonečnu svítí
v křeči ztuhlým hnátem kostlivým
bezlistý strom pod krkem ho chytí