Dívala se nebesa,
jak vesmírná tělesa
po obloze lítají,
hrají fotbal potají.

Co to bylo za ránu?
To míč vletěl za bránu
a řídí se, věřte mi,
rovnou rychle na Zemi.

Chuck Norris je ale tady,
ví si chlapec vždycky rady.
Odklonil ten kámen v letu,
jinak by byl v „cuku letu”:
Jasný konec světa,
zní tak jeho věta.

Škoda byla veliká,
ale Země nekončí
planeta nezaniká,
s vesmírem se neloučí.

Ta vesmírná tělesa,
nabádala nebesa,
ať už nikdy nehrají,
fotbal ani potají.

Tak můžeme všichni spát,
že žijeme tentokrát,
kdy naše modrá planeta,
nevymizí ze světa.