Tatínkovi na Dušičky

když jsem vzpomněl na maminku
tatínek mi ještě zbývá
proto píšu o něm zmínku
do pera se shůry dívá

vidí co tu smolím jemu
jenom samé marné věci
přesto žehná synu svému
rozuměl mi vždycky přeci

snad má ze mne radost trochu
tam nahoře i v té dálce
říká si: no dobře hochu
snad mi při tom drží palce

možná že je na mne hrdý
možná že však vůbec ne
býval na mne trochu tvrdý
už od první obecné

nebyl tvrdý ani málo
spravedlivý - to on byl
tehdy se mi to tak zdálo
kéž bys otče déle žil