Hladím dřevo po létech,
jako louky po květech,
letokruh každý,
vepsán je navždy,
a semena tvá na dětech.

Buk, Dub, Olše, Osika,
dlaň má, jich se dotýká,
vrásčitá kůra,
sušená můra,
do prstů proniká.

Hladím stromy po listí,
duše má se očistí,
od neřesti,
od bolesti,
které srdcem prosviští.

Líbám stromy u kořene,
dotýkám se letmo kmene,
vdechuji tebe,
poznávám sebe,
a touhy láskou zapálené.

Hladím stromy ve větvích,
bloumám ve snech podivných,
řekni - chci tě,
obejmu tě,
z lístků růží v nádvořích.

Snad to není velký hřích...