Už nejsi mou jedinou princeznou,
jiný už svírá jemnou ruku tvou.
Hrou zpočátku snad nevinnou,
jsi opustila lásku mou.

Jiný vroucně o tebe stále stál,
v tvé blízkosti, o city bojoval,
tvůj cit ke mně nakonec neobstál,
za zády mi tvé srdce kradl dál.

Nevím, zda tolik vtipu stále měl,
co jsem já lépe dělat neuměl?
Zdálo se ti, že víc než já tě chtěl,
a já jen bolestí jsem oněměl.

Stalo se mi to pod rukama,
jenže nechala ses zlákat sama,
snad pocit ti dal - velká dáma,
já vidím ale, že je to fáma.

Ano, jsi teď zamilována,
ale nevidíš vůbec realitu rána,
do nerovného vztahu nahnána,
bude to pro tvé srdce rána.

Já už nemohu nic udělat,
neměla jsi všem kolem lhát,
až ten vztah začne vychládat,
tak budeš v koutku tiše lkát.

Tvá pýcha, že jsi umělkyně,
mi připomíná filmy v kině.
Když odejdeš ze slávy síně,
žal topit budeš v rudém víně.

Kdybys přátelům svým věřila,
i potom cos mě zradila,
čistého vína by sis nalila,
a nohama na zem vrátila.