Je brzo ráno, ale ptáci už zpívají,
ale ty ještě spíš a já tě jen pozoruji,
i když mě celou noc necháš spát na okraji,
v noci tě vedle sebe prostě potřebuji.

Jemně tě pohladím po tvé tváři,
ale fakt jemně, aby ses nevzbudil,
když v tom ty pozvedneš svoji paži,
aby jsi tu moji ucítil.

Neboj se, nikam jsem neodešla,
jsem tu stále s tebou,
i když bych už snídat mohla,
nenechám tady lásku svou.

Chtěla bych tě obejmout,
a už tě nikdy nepustit,
musela bych ale přijmout,
že tě tím můžu vzbudit.

Nechci tě probouzet, když tak krásně spíš,
ale tak dát ti nevinnou pusu na tvář?
Tak nevinná pusa to nebyla nejspíš,
když otevřeš oči a na mě se podíváš.

Když v tom mě pustíš a zády se ke mně otočíš,
v ten moment pochopím, že stále ještě spíš,
ale to mi nevadí, chci ti být alespoň poblíž,
kontrolovat, jestli stále tak sladce spíš.