Kamenná duše

Ticho křičí z očních stínů,
co po tvářích stékají,
prodala jsi duši vínu,
to víno pila potají.

Myšlenky si v sférách víří,
bez křídel se vzdalují,
trháš chmýří netopýří,
přetvářky se malují.

Občas si tak říkáš tiše,
když nemáš mysl zkalenou,
kéž by osud obdařil tě
přenosnou duší kamennou.