Básničky o zvířatech a přírodě - různé

Země je kulatá,
žijou tam zvířata,
a taky lidi,
každý je vidí,
jak svět mění
a to fér není
pro ty němé dušičky,
zamyslete se, lidičky!

Kde se vzala, tu se vzala,
na dveře nám zaškrábala,
malá, černá kočička,
veliká má očička,
úsměv nám dává,
já ji mám ráda
a se mnou celá rodina,
je to náš kočičí hrdina
a taky největší mazlíček,
ten roztomilý uzlíček.

Škaredé počasí
mou duši mučí,
snad se vyčasí,
vítr jen skučí.

jen podivín může říci, že je podzim krásný
mám rád teplo, mám rád světlo, pak mohu být šťastný
slizké listí, kal a bláto, k tomu šedé nebe
nevinného pocestného z toho vlhka zebe

zebe tělo, zebe duše, lidi jsou mrzutí
zůstat doma, pěkně v teple, člověka to nutí
na palmy se radši dívá tupě v televizi
ten, kdo může, jen na chvíli, někam na jih zmizí

prognóza je pro deprese v tomto čase hrozná
kdo je v městě plném špíny, ten to dobře pozná
vánoční kýč dva měsíce všude kolem straší
je zde smutno z toho všeho v této zemi naší

Pokračování básničky

Sotva jsme zamávali létu
a už svou barevnou paletu
podzim venku vystavuje,
stromy oděly nový háv,
nestyděl by se ani páv,
příroda návštěvníka očaruje.

pestré květy uvolnily místa
listům nevěrným, co větve opouští
slunce zrádné k dezerci se chystá
zlaté mince klesly do houští

zšedla zeleň smutných břečťanů
chladná pára očím zavazí
kříže ovlhlé nad hroby křesťanů
tiše kynou, v duši zamrazí

noha tu rozmázne kluzkou hrudku
prázdné důlky hledí mrtvě z rovů
vzhůru k černým cárům smutku
než oslepí je bělmo sněžných krovů

slunce, plavec mořem mrazivým
bílý posel v nekonečnu svítí
v křeči ztuhlým hnátem kostlivým
bezlistý strom pod krkem ho chytí

pro veverky slabost mám
když jdu někdy parkem sám
s radostí je krmívám

jedna je mi obzvlášť blízká
přihopká když se mi stýská
nožkama mě drze tříská

předníma oběma dvěma
když potravu hnedle nemá
naštve se ta mrška němá

na rameni pevně sedí
vyčítavě na mne hledí
jestli sleze čerti vědí

není ořech není kůrka
prská vzteky jak nestvůrka
v kapse hledá ta potvůrka

Pokračování básničky

malá cherry chodí na procházku
každý večer tichou uličkou
paničku svou vleče na provázku
nepostojí chvilku maličkou

když mě vidí vždycky zájem o mne jeví
chce jen pohladiti po srsti
co si myslí o mně nikdo neví
marně beru rozum do hrsti

ta příchylnost psí mi mate hlavu
dumám co se děje v duši buldočí
paničce jsme asi pro zábavu
když hledíme si s cherry do očí

panička snad žárlí na tu cherry
že můj velký zájem vzbudila
závidí nám naše podvečery
možná že si na mě myslila

na paničku nemám pomyšlení
i když jako dáma vypadá
té paničce ještě patnáct není
na tu netrouf bych si ani zamlada

vyrazím si jednou do přírody
z kamení tam vedou pohyblivé schody
nastrouhám si měsíc do polívky
smotám pavučinu na dvě cívky

prolistuju obLázkovou knížku
mraveništi tu hned změřím výšku
vyťukám na mobil ze dvou šišek
čísla nejmilejších pampelišek

na stojáka dám si jedno ze studánky
maliny hned vedle mají stánky
červánky se večer promítají
krváky mi na noc posílají

Pokračování básničky

Odnikud nikam
vesele si lítám,
říkají mi čmeláček
a mám mokrý sosáček,
nektar, ten mě láká,
je zázrak pro čmeláka.