Básničky o zvířatech a přírodě

Z květu na květ,
aby byl med,
včelky pilně
létají,
avšak mylně
se domnívají,
že bude nějaký med,
měly prohlédnout hned,
že jsou to květy umělé,
hlavně že jsou pořád veselé.

Potkal potkan potkana,
potkan však potkanem nebyl,
záhada je rozmotána,
v zrcadle se jen sám zjevil.

Kolik citů v sobě má
taková tvář němá,
to nejde ani vyjádřit,
je nádherné přítele mít.

Po dlouhém dešti
nádherná duha
zlepšení věští,
pro všechny vzpruha.

Dobré
je nebe modré
a když na něm slunce je,
příroda čaruje.

Lachtana snad každý zná!
Má očička zelená
a čumáček ledový,
to jenom někdo ví.
Úžasný jsou na pohled.
Hele, támhle jeden je!
LOVE LACHTAN

Běhá ježek po dvoře,
já jsem tam nahoře
a jak ho tak pozoruju,
brzy si ho zamiluju.
Je to krásné zvířátko,
i když píchá drobátko.

Venku je podzimní počasí,
prší, mlha, listí padá,
čekám, kdy se zas vyčasí,
i když - mám to docela ráda.

Zas podzimní čas navštívil nás
a příroda se celá osvěžila deštěm
jakoby chtěla ještě dýchat
ale zima si chystá svůj mráz
aby s ním mohla kosit zas
každičký kvítek živý uspat
a přikrýt sněhem spadané listí
co zatím pod nohama všude šustí
tak jako kdesi naděje zítřku v nás

Zahrada musí shodit vše staré
a v zimě povinně spát
aby se na jaře nová probudila
Koloběh v přírodě trvá
a nic se mu nepříčí leda
v nás smutek s nostalgií
probouzí touhu po slunci
které si s přírodou dneska
taky lenoší

Bzučí a bzučí
moucha veliká,
upřeně čučí
na kus masika.