Básničky o zvířatech a přírodě

Jó třešně zrály,
špačci se jimi cpali.
Cédéčka na stromě
nezabránila pohromě.
Zachovali se hezky,
nechali mně pecky.

Nikdo nemá na tapíra!
Pátá noha?
Fakt jen zírám.
Po chvíli mu zmizela,
vyprázdnil se docela.

Kouká jako sůva
z nudlí,
co můry kolem
vyvádí.
Plácají divoce
křídly,
špinavé jak šmudly,
nechtěně připlácly
ke stromu
i spící ovády.

Padal lístek z javoru,
já myslel, že z dubu,
všichni mě maj za vola,
příště držím hubu.

Za oknem
smog.
- Pavučiny mlhy
omotaly
oblohu.
Strakatá krajina
se ztrácí
v mléčném
prostoru.
Světla reflektorů
aut
roztancovávají
ulici.
Zamlžené sklo
připomíná mi
poklici.
Snažím se
nadzvednout ji
- však stejně
málo
vidím.
Zapínám televizi,
v ní svět
je barevný
- když ten
reálný
mě šidí.

Žížala opasek utáhla si,
přetrhla vejpůl se,
chtěla být štíhlá asi.
Jsou z ní teď najednou
dvě žížaly,
co sotva se potkaly,
hned se pohádaly.

Škuner
monotónností vlečen
se ocitl
náhle
v hrůzné chvíli
svlečen.

Seděl sokol na javori,
v pruhovaným tričku.
Těší se na gymnastiku,
někde švihnul cvičku.

Ještěrka na štěrku slunila se,
asfalt jí udělal proužek na ocase.
Bolavý ocásek rychle chladí,
že jiná je, ostatním ještěrkám náhle vadí.

Nebe je bez mráčku,
počasí dobré,
slyšíme kukačku
u vody modré.

Bubnují rákosy,
vlnky se třpytí,
jsou dobré pro kosy
i pro nás k pití.

Ledově studená
z rybníka voda
potěší poutníka
a sil mu dodá.

Ukončí trýzeň,
zažene žízeň.