Básničky o životě a světě - různé

Proč je červená červená
a modrá jinou barvu nemá,
proč svět je plný lidí,
kteří jen něco vidí?

Mám mnoho otázek,
vinou se jak provázek,
jedna za druhou
na mysl mi jdou.

Cesta je plná bláta,
bůh tě provázej,
na pády je bohatá,
však nikdy nescházej.

Cesta přede mnou se do dáli vine,
čas v přírodě příjemně plyne,
divoká krajina ukazuje svůj ráz,
když ji respektuješ, jde se ti snáz.

Seriál končí,
však nikdo se neloučí,
zítra jsou tu zas,
postavy z Tak jde čas.

Anděl potkal anděla,
říkal: „To se nedělá,
takhle na mě vybafnout,
já se nemoh ani hnout!”

Když dobré srdce máš,
stejnou měrou dostáváš.
Však když má srdce zlé,
život jazyk vyplázne.

Poprvé život mě pokousal do krve
Ještě když byl jsem jen naivním chlapcem
Poprvé
Nikoliv naposledy
Poprvé
A hned celý od krve

Chvíli to potrvá
Tři, čtyři stehy

PUSU MU MORFIEM ZACPEM
(To rozhodně prolomí ledy)

Vůbec se nechovám jak se mi zachce
Nechci nic
Jenom snad... na malou chce se mi
Na malou naději, co nesu v tašce

Pod hlavu dám si ji později
Po jedné flašce se vyspím i na zemi
Tak jako kapitán pirátské lodi

Loď...
Spíš jen mistička plechová
Na drobné mince
Ty se ještě hodí
Rozházím je
Jsou navěky ztraceny
Ztraceny
Jako já
Pod schody
Do poschodí...

S prvními příznaky otravy
Lehám si do trávy
Na kraji rozkvetlé louky
Rozptýlím stres a mé obavy
Smísí se s pylem

Vytváří nádherný jaderný spad

Snáší se nám na hlavy
V hlavě dlouhodobé problémy s brouky
Ani Biolit je nesvede otrávit
Ublížit havěti roztomilé, to není správné
Oukej?

Hlodají v hlavě
Jen když mají hlad
Stal jsem se součástí své vlastní potravy
Nejde to opravit
Bude to mým „novým” životním stylem

... Cesta...
Dlouhá jak z Budějovic do Prahy

Zvednu se z podlahy

Vytřepu brouky

Dvojitou vodkou dodám si odvahy
Zas
Na nějaký čas
Skoncuju s hmyzem
A čelem vzad...

My, co lásku uvnitř máme,
s radostí ji rozdáváme
všem, kteří ji potřebují,
ať i v jejich srdcích bují.