Básničky 691 - 700 / 2150
Až tohle všechno bude pryč
a já zvládnu se zas smát,
řeknu sobě: Seš fakt dříč,
že nechtělas to vzdát.
Budu se mít teď na pozoru,
ale zas vám srdce svěřím,
uzřu lepší zítřky na obzoru...
Kdy? To sama ještě nevím.
Procházím peklem, rudým jak krev,
vaří se ve mně tak i k tobě hněv.
Budu už vždycky opatrná...
ta, co na vavřínech neusíná...
ta, co nad svým srdcem bdí...
A věř... špatně se s tím spí!
a já zvládnu se zas smát,
řeknu sobě: Seš fakt dříč,
že nechtělas to vzdát.
Budu se mít teď na pozoru,
ale zas vám srdce svěřím,
uzřu lepší zítřky na obzoru...
Kdy? To sama ještě nevím.
Procházím peklem, rudým jak krev,
vaří se ve mně tak i k tobě hněv.
Budu už vždycky opatrná...
ta, co na vavřínech neusíná...
ta, co nad svým srdcem bdí...
A věř... špatně se s tím spí!
Vstávám s obavou,
snídám s myšlenkou.
Odjíždím s nadějí,
s prací vypouštím raději.
Přicházím s očekáváním,
své puklé srdce si chráním.
Vzpomínám s láskou,
necítím něhu tvou.
Usínám s bolestí,
dál doufám ve štěstí...
snídám s myšlenkou.
Odjíždím s nadějí,
s prací vypouštím raději.
Přicházím s očekáváním,
své puklé srdce si chráním.
Vzpomínám s láskou,
necítím něhu tvou.
Usínám s bolestí,
dál doufám ve štěstí...
Stojím u okna a je mi smutno velice,
tečou mi slzy, když vidím Tě s jinou držet se za ruce.
Miluji Tě a Ty to víš,
tak, lásko, kdy to pochopíš?
Myslím na Tebe každou noc,
kéž by moje láska měla čarovnou moc.
Dávám Ti svou lásku najevo,
ale Ty se nedíváš napravo ani nalevo.
Jsi zahleděný sám do sebe,
proto už nyní nemyslím na Tebe!
Milovala jsem Tě dost,
ale to je minulost!
tečou mi slzy, když vidím Tě s jinou držet se za ruce.
Miluji Tě a Ty to víš,
tak, lásko, kdy to pochopíš?
Myslím na Tebe každou noc,
kéž by moje láska měla čarovnou moc.
Dávám Ti svou lásku najevo,
ale Ty se nedíváš napravo ani nalevo.
Jsi zahleděný sám do sebe,
proto už nyní nemyslím na Tebe!
Milovala jsem Tě dost,
ale to je minulost!
Černá barva šperk je můj,
vždy jsi říkal „při mně stůj”,
s černou barvou sním svůj sen,
teď mi hrají rekviem.
Bílá vždy svou sestru doprovází,
v tom spojení se radost nenachází,
bílá barva kůže, k tomu černý šat,
to pro zradu muže vzala si mne žena,
žena kat.
vždy jsi říkal „při mně stůj”,
s černou barvou sním svůj sen,
teď mi hrají rekviem.
Bílá vždy svou sestru doprovází,
v tom spojení se radost nenachází,
bílá barva kůže, k tomu černý šat,
to pro zradu muže vzala si mne žena,
žena kat.
Dostala jsem milostné vyznání,
v citech a pocitech nic mi nebrání.
Ve schránce mám barevnou obálku,
píše mi moje láska na dálku.
Psaní to podivné, lásky je konec,
do milého zahleděl se Vietnamec.
v citech a pocitech nic mi nebrání.
Ve schránce mám barevnou obálku,
píše mi moje láska na dálku.
Psaní to podivné, lásky je konec,
do milého zahleděl se Vietnamec.
Už nikdy nechci až ta druhá být
a o naší lásce už nechci jenom snít!
Už se na tebe nechci nikdy smát
a o své srdce se ve dne v noci bát!
Všechno to byla jen velká lež,
tak odejdi z mého života, no tak běž!
a o naší lásce už nechci jenom snít!
Už se na tebe nechci nikdy smát
a o své srdce se ve dne v noci bát!
Všechno to byla jen velká lež,
tak odejdi z mého života, no tak běž!
Nikdy vyčítat nepřestanu,
svému srdci ubohému,
jak moc a málo milovalo,
když tvé citem skomíralo.
Šla jsem nožem proti němu,
drápy do něj zatínala,
přecházela každou změnu
a ticha... si nevšímala.
Plamen ti v srdci vyhasnul,
to já jsem vrahem naší vášně,
nedivím se, nežasnu...
zabila jsem, ač zní to zvláštně...
Trestem je mi svědomí,
samota a tíha bolu,
nejtěžší je však vědomí,
že nebudeme už nikdy spolu.
svému srdci ubohému,
jak moc a málo milovalo,
když tvé citem skomíralo.
Šla jsem nožem proti němu,
drápy do něj zatínala,
přecházela každou změnu
a ticha... si nevšímala.
Plamen ti v srdci vyhasnul,
to já jsem vrahem naší vášně,
nedivím se, nežasnu...
zabila jsem, ač zní to zvláštně...
Trestem je mi svědomí,
samota a tíha bolu,
nejtěžší je však vědomí,
že nebudeme už nikdy spolu.
Prší, když říkáš: Vzpomínám,
svítí a přec tě už nevídám.
Kapky vody jsou úsměvem na rtech,
jsou padlým vojákem v poli,
ztráta tvá bere dech
a prapodivně bolí.
Ze vzpomínek kroniku,
mohli bychom psát,
vyšli jsme však ze cviku,
už nechce se dál smát.
Mezi námi čínská zeď,
možná je to propadliště,
nač myslím právě teď?
Zda bude další příště.
Pokračování básničky
svítí a přec tě už nevídám.
Kapky vody jsou úsměvem na rtech,
jsou padlým vojákem v poli,
ztráta tvá bere dech
a prapodivně bolí.
Ze vzpomínek kroniku,
mohli bychom psát,
vyšli jsme však ze cviku,
už nechce se dál smát.
Mezi námi čínská zeď,
možná je to propadliště,
nač myslím právě teď?
Zda bude další příště.
Pokračování básničky
Básničky 691 - 700 / 2150
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy