Básničky o smutku a stesku

V nicotě se ztrácím,
pachuť nevěry zvracím,
zhrzená láska bolí,
rány mám potřené solí.

Barvu očí jantarovou měla,
tolik, tolik by pro něj žít chtěla.
Leč život jí nebyl přán,
život jí nebyl dán.
Odešla od nás, aniž by chtěla,
třeba by zůstala, jen kdyby směla...
Bože můj, proč vzals mi ji...
no tak nestůj a vrať mi ji...
Jak novou lásku hledat mám,
když bez ní jsem tak moc sám!!!

Lásku ve mně probudil
ten, co tu jen krátce byl
a potom mi košem dal,
co mám teďka dělat dál??

Kdo o lásku přišel
a novou nenašel,
z toho smutek čišel
všude, kudy šel.

Teplou kávu dala jsem si v bistru,
vyhnula jsem se obloukem našemu místu.
Je to pryč, to se nevrátí,
šťastný je ten, co nic neztratí...

V duchu říkám si: svět je krásný,
jako místo pro umučení,
očistec pro hříšníky nespásný...
mně tu vážně dobře není...

Proč miluju tu, která mě ne?
Proč vždy hluboko do srdce se mi šíp zabodne?
Proč v lásce víc bolesti než štěstí je?
Proč člověk doplácí na to, že miluje?

Životem v poklusu a s láskou v mínusu,
zpátky se dívám...
Proč dělám jen chyby, co se mi nelíbí,
výčitky mívám...
Jsem problémů stálice a vnímám velice,
že neplní se mi sen...
Dělám špatná rozhodnutí, do kterých mě někdo nutí,
a v duchu pak křičím jen...

Je to strach či zloba, či zatracená doba,
nebo jen výmluva...
Já bojím se lásky a vnímám první vrásky,
a začínám od znova...
Čas, ten rány léčí a chce i slzy něčí,
vlastně chce ty mé...
Jsem teď zase sama, v srdci velká rána,
chci křičet nahlas nééé...

Proč to mužské ego, umí rozdělit jednou ve dvou,
proč nemá svědomí...
Ty máš mysl jasnou, prý mě neumíš udělat šťastnou,
prý už to nejsme my...
Ty chceš mít všechno hned a tím rozbořil jsi můj svět,
ale já jsem jiná...
Chci tvůj čas, ne peníze, já mám o lásce jiné vize,
tak kde je vlastně vina...

Pokračování básničky

Mám v srdci květ
a rád bych ti ho dal,
proklínám svět,
který mi tě vzal.

Kdyby láska byla
vše, o čem jsem snila,
nebyla bych smutná
a odborná pomoc nutná.