Básničky 1971 - 1980 / 2150
Vstávám za rozbřesku ranního,
snažím se nikoho a nic neřešit.
Zraňuje mě pohled na bližního,
chtěl jsem jen svou duši utěšit.
Snažil jsem se zapomenout,
znova se začít smát a žít.
Tenhle stav jen tak překlenout,
naději uhasíná pomalu svit.
Měl jsem tu bolest dříve postřehnout,
za všechno může jen jediný cit.
Srdce mi hlasitě buší,
ten cit má přinášet štěstí.
Moje nervy tím jen zkouší,
tak proč mám zaťaté pěsti.
Mé srdce to jen vysouší,
smutek je jen další zvěstí.
Život mě jen pokouší,
všechno, co se děje, je neštěstí.
Pokračování básničky
snažím se nikoho a nic neřešit.
Zraňuje mě pohled na bližního,
chtěl jsem jen svou duši utěšit.
Snažil jsem se zapomenout,
znova se začít smát a žít.
Tenhle stav jen tak překlenout,
naději uhasíná pomalu svit.
Měl jsem tu bolest dříve postřehnout,
za všechno může jen jediný cit.
Srdce mi hlasitě buší,
ten cit má přinášet štěstí.
Moje nervy tím jen zkouší,
tak proč mám zaťaté pěsti.
Mé srdce to jen vysouší,
smutek je jen další zvěstí.
Život mě jen pokouší,
všechno, co se děje, je neštěstí.
Pokračování básničky
Zahleděl jsem se ti do očí,
všechno kolem mne se točí.
Nemůžu popsat tu tvou krásu,
čekám jen na tvou spásu.
Doufám, že mi jednou odpustíš,
stanu se věrným psem, uvidíš.
V myšlenkách už více nezhřeším,
náš vztah tím snad vyřeším.
Provedl jsem ti toho mnoho,
mimo tebe nechci nikoho.
Slza mi z oka ukápla,
o srdce jsi mne okradla.
Bez tebe jsem jen poloviční,
jsem jako denní svit měsíční.
Byl jsem nelítostný a hloupý,
do srdce mi to díru hloubí.
Přál bych si být jen ve snu,
teď s tíživým svědomím neusnu.
Probudit se a držet tě za ruku,
na hlavě mám ze lží paruku.
Chtěl bych všechno napravit,
všechno ale nejde opravit.
Zůstanou nám šrámy na duši,
ale srdce se mi zase rozbuší.
všechno kolem mne se točí.
Nemůžu popsat tu tvou krásu,
čekám jen na tvou spásu.
Doufám, že mi jednou odpustíš,
stanu se věrným psem, uvidíš.
V myšlenkách už více nezhřeším,
náš vztah tím snad vyřeším.
Provedl jsem ti toho mnoho,
mimo tebe nechci nikoho.
Slza mi z oka ukápla,
o srdce jsi mne okradla.
Bez tebe jsem jen poloviční,
jsem jako denní svit měsíční.
Byl jsem nelítostný a hloupý,
do srdce mi to díru hloubí.
Přál bych si být jen ve snu,
teď s tíživým svědomím neusnu.
Probudit se a držet tě za ruku,
na hlavě mám ze lží paruku.
Chtěl bych všechno napravit,
všechno ale nejde opravit.
Zůstanou nám šrámy na duši,
ale srdce se mi zase rozbuší.
Z důvodů různých zrozena.
Nechtěná a přec tak krásná.
Napospas osudu vhozena.
Tak ladná, čirá a jasná.
První své momenty s řasami splývá.
Jakmile sílu má, v cestu se pouští.
Šťastná i smutná, vždy smysl mívá.
Odvážně proniká přes vrásek houští.
Se sestrami stejného původu.
Zdobena průhledným sametem.
Kanoucí v zářivém průvodu.
Stéká a loučí se se světem.
Součástí naší se na chvíli stala.
Společně s emocí se narodila.
Každému z nás již v obličej psala.
Pokaždé úděl svůj naplnila.
Nechtěná a přec tak krásná.
Napospas osudu vhozena.
Tak ladná, čirá a jasná.
První své momenty s řasami splývá.
Jakmile sílu má, v cestu se pouští.
Šťastná i smutná, vždy smysl mívá.
Odvážně proniká přes vrásek houští.
Se sestrami stejného původu.
Zdobena průhledným sametem.
Kanoucí v zářivém průvodu.
Stéká a loučí se se světem.
Součástí naší se na chvíli stala.
Společně s emocí se narodila.
Každému z nás již v obličej psala.
Pokaždé úděl svůj naplnila.
Chtěl bych říct tolikrát
té dívce: Mám tě rád...
Však ona si mě nevšímá.
Chtěl bych já kolikrát
té dívce své srdce dát...
Však ji zřejmě nezajímá.
té dívce: Mám tě rád...
Však ona si mě nevšímá.
Chtěl bych já kolikrát
té dívce své srdce dát...
Však ji zřejmě nezajímá.
Chci znovu zažít pocit spokojenosti,
na mně je problémů až dosti.
Chci začít zase další lásku,
né mít přes oči pásku.
Nechci se zbytek života trápit,
smutek musím rychle do sítě polapit.
Nechci vidět tvůj obličej všude,
připomínat mi tě vše stejně bude.
Nemůžu tě z hlavy dostat,
všechno chci teď zaspat.
Nemůžu si zaplňovat hlavu,
v otázkách teď plavu.
Můžu o tom jenom snít,
tebe v srdci můžu mít.
Můžu jenom doufat,
a nebo jenom zoufat.
na mně je problémů až dosti.
Chci začít zase další lásku,
né mít přes oči pásku.
Nechci se zbytek života trápit,
smutek musím rychle do sítě polapit.
Nechci vidět tvůj obličej všude,
připomínat mi tě vše stejně bude.
Nemůžu tě z hlavy dostat,
všechno chci teď zaspat.
Nemůžu si zaplňovat hlavu,
v otázkách teď plavu.
Můžu o tom jenom snít,
tebe v srdci můžu mít.
Můžu jenom doufat,
a nebo jenom zoufat.
Co každého někdy trápí?
Co každého občas potěší?
Smutek i radost v duši v sobě nosí,
den po dni se směje i pláče,
radostí skáče,
smutkem si popláče.
Co každého občas potěší?
Smutek i radost v duši v sobě nosí,
den po dni se směje i pláče,
radostí skáče,
smutkem si popláče.
Je ráno, mně však nechce se vstát,
je krásný den, ale nemám chuť se smát.
Tvář bledou mám a do breku mi je,
cítím chlad, srdce mi už skoro nebije.
S posledním setkáním skoro se zastavilo,
na tisíc kousků téměř se rozletělo.
je krásný den, ale nemám chuť se smát.
Tvář bledou mám a do breku mi je,
cítím chlad, srdce mi už skoro nebije.
S posledním setkáním skoro se zastavilo,
na tisíc kousků téměř se rozletělo.
Každá slza z mého oka
mi připadá jako další sloka.
Každá smutná esemeska
mě otravuje i dneska.
Každý člověk s duší
svoje slzy si suší.
Každý drobný dárek
dělá v srdci zmatek.
Každé něžné slovíčko
promlouvá na srdíčko.
Každé další věty,
už nejsou náměty.
mi připadá jako další sloka.
Každá smutná esemeska
mě otravuje i dneska.
Každý člověk s duší
svoje slzy si suší.
Každý drobný dárek
dělá v srdci zmatek.
Každé něžné slovíčko
promlouvá na srdíčko.
Každé další věty,
už nejsou náměty.
Slzy tečou po tváři,
kdo mě zradil? Ty! Ty lháři.
Úsměv padá z obličeje,
div že smutek mě neprokleje.
Uzavřena další kapitola,
tvoje jméno opakuji dokola.
Vzpomínám jen na tvoje krásné oči,
proč mě právě teď mučí?
Vem vzpomínky a hoď je pryč,
na tebe platí jenom velký bič.
Sedím u okna, mám zimnici,
můžu tě klidně popsat slovy tisíci.
Lhář, zbabělec, podvodník,
mizera, lump, záškodník.
Ťulpas, nemehlo, zrádce,
dobrou noc a spi sladce.
kdo mě zradil? Ty! Ty lháři.
Úsměv padá z obličeje,
div že smutek mě neprokleje.
Uzavřena další kapitola,
tvoje jméno opakuji dokola.
Vzpomínám jen na tvoje krásné oči,
proč mě právě teď mučí?
Vem vzpomínky a hoď je pryč,
na tebe platí jenom velký bič.
Sedím u okna, mám zimnici,
můžu tě klidně popsat slovy tisíci.
Lhář, zbabělec, podvodník,
mizera, lump, záškodník.
Ťulpas, nemehlo, zrádce,
dobrou noc a spi sladce.
Básničky 1971 - 1980 / 2150
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy