Básničky o smutku a stesku

Tma za okna se vkrádá,
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?

Život bez lásky, to je hřích.
Kvůli němu už nechci žít!

Stalo se to včera, toho osudného dne,
kdy ostrá dýka bodla mne.
Dýka zloby patřící duši nenávistné,
již měla jsem za přítele.
A dnes je konec, četla jsem z řádku,
cítila jsem, že nebudu v pořádku.
Teď snažím se, ze svých zbytků sil,
neupustit těch tisíc slz,
které pro tebe mé oči roní,
ale tvé srdce se přesto zlobí.
Já však nevím, jak jinak ti říct,
že nebyla jsem ti vždy vstříct,
a proto tu smutnou tvář mám,
již za vlasy schovávám,
i když vím, že i přes nehody a uplakané líce,
jsem měla tě ráda převelice.
Slyším, jak mé srdce buší,
však jistý hlas mi šeptá do uší,
že tvá slova nic nezruší.
Tyto pocity mé diktují si do řady,
ale ty si pamatuj, že budu tě mít ráda navždy.

Pokropím slzami tvůj dětskej polštářek,
jenž ještě včera pod tvou hlavinkou spal.
I kdybych vším, co mám, podplatil faráře,
nevrátí zpátky, co dnešek mi vzal.

Pokropím slzami slzy tvý maminky,
aby v tom zármutku nebyly samy.
Pokropím slzami v postýlce peřinky,
řeknu, že dnes spinkáš mezi hvězdami.

Pokropím slzami tvou malou panenku,
tou solí kamennou, aby též zkameněla.
Pokropím slzami Šípkovou Růženku,
která tvým odchodem v našich zdech oněměla.

Pokropím slzami tvůj dětskej hrníček
a zakážu všem, aby ho umejvali.
Pokropím slzami dárkovej balíček,
kterej jsme s maminkou pro tebe schovávali.

Pokropím slzami tvý malý botičky,
který tu v předsíni zůstaly bosy.
Nevím, zda pochopěj, že Světlo tvý babičky
je teď nějakej čas nebude nosit.

Pokropím slzami slzy mých slz,
neboť i ony se rozplakaly.
Pokropím slzami v mým srdci tvrz,
za kterou jsme vzpomínky na tebe uschovali.

Po obloze pluje černý mrak,
kdesi v dáli zakrákala vrána,
náš vztah jsem si představoval jinak,
však zavřela se brána.

Proč poznala jsem tebe,
když nemůžu tě mít,
proč touží po mně jiný,
když s tebou já chci být,
když do očí ti pohlédnu,
hned zrak k zemi skloním,
a přeci bych ti chtěla říci,
jak nevýslovně kvůli tobě trpím.

Já milovat se chtěla moc,
a prožít s tebou celou noc.
Jen sklenku vína si dát,
a pěkně si spolu povídat.
O tom, jak jde čas
a co trápí nás.
Jen ty ses bál,
a proto jsi mě odehnal.

Ptám se, kde jsou ty časy,
kdy užíval jsem všechny ty života krásy.
Ptám se, co bude dál,
když přišel jsem o všechno, o co jsem stál...

Proč ta láska zrádná je,
proč ta láska smutná je,
proč při lásce srdce hoří,
proč při rozchodu srdce bolí,
proč při nešťastné lásce slzy roní.
Proč mi srdce pořád hoří, když mě nemáš ráda,
proč ta jedna chyba na člověku vadí,
proč při rozchodu srdce divně studí,
proč ta láska zrádná je, když jsou na ni dva.
Vždyť skoro všichni to ví,
že roztrhlé srdíčko se špatně zašívá!

Není nic a není nikdo.
Není proč a není pro koho.
Není s kým a není kde,
tak proč se někdo nenajde?