Básničky o smutku a stesku

Smutek v duši cítím,
rozchodů se štítím,
znovu bych to nepřežila,
nikdy už šťastná nebyla.

Její půvab mě láká,
však maska sněhuláka
všechny mé snahy hatí,
draze se za lásku platí.

Zase prší,
a je znova ticho.
A ty už zase pláčeš,
a mě z toho bolí srdce
a já ti neumím pomoct.

A zase znova žiješ v chybách,
který už jsi udělala
a děláš je znova.
A neumíš s tím přestat.
A mně to leze na nervy.

Znova tě opouštím,
i když vím, že se potřebujeme.
A ty už ani nic neříkáš.
A já tomu už nevěřím.
A ty už tomu nechceš věřit.

Jsem smutný, kde jít, když zase se trápím,
pošedlou ulicí, pochmurným krokem, sám kráčím,
ve stínech domů, co krutě se smějí, tvou tvář vidím,
v horečkách, za nocí bezesných, blouzním.

Dál v té slepé ulici, v tom bludišti, se ztrácím,
smysl života, bez tebe, můj kvítku, nenacházím,
v slzách, v tom smutku černém, se utápím,
chlad kostek dlažebních, ten studený kámen, stále cítím.

Lhostejnost jak ubíjí, když jsem sám,
v dálce slyším tvůj krok, tak kde tě mám,
živím se marnou nadějí, stejně tě nepotkám,
bez lásky životem, jako bludný Holanďan proplouvám.

Nekonečně dlouhý oceán, ráj stále hledám,
jak dlouho se plavím, čas už nevnímám,
zuří bouře, ty přívaly vod, už té síle podléhám,
loď se potápí, věřím dál, jednou tě snad potkám.

Pokračování básničky

Slzy mi tečou po tváři,
moje hvězda už nezáří,
ztratila svoji polovinu
a cítí na tom hroznou vinu.

Chybí mi tak strašně moc,
že neuplyne jediná noc,
abych na něj nemyslela,
tohle jsem dopustit neměla...

Myslel jsem jen na ni
a měl jediné přání,
aby mi šanci dala
a do mě se zamilovala,
nebylo mi však přáno,
stýskám si každé ráno.

Smutná jsem jako pes,
opustil mě zrovna dnes
můj dlouholetý partner,
po lásce zbyl jen kráter.

Láska je, co mi schází,
proč jen mi nic nevychází,
myslel jsem, že všechno mám,
a najednou jsem zůstal sám.

Kdybych jenom tušila,
jakou boudu na mě ušila,
nikdy bych s ní nekamarádila.
Když je přítelkyně mrcha,
přátelství rychle vyprchá,
jako by mě studenou vodou polila.