Básničky 51 - 60 / 113
Včera jsem se na Tebe dívala
ty jeden moudrý muži
o to větší je teď má představa
o to víc mé srdce po Tobě touží.
Nevím, zda Ti to mohu říci
však nebudu cudnou předstírat
chci s Tebou na lůžko jíti
a vášnivě se s Tebou milovat.
Líbí se mi Tvé grimasy
i analytické pochody
i Tvá dominance
chci zahnat všechny neshody.
Prostě mě, lásko, vzrušuješ
a já Tě chci hned TEĎ.
ty jeden moudrý muži
o to větší je teď má představa
o to víc mé srdce po Tobě touží.
Nevím, zda Ti to mohu říci
však nebudu cudnou předstírat
chci s Tebou na lůžko jíti
a vášnivě se s Tebou milovat.
Líbí se mi Tvé grimasy
i analytické pochody
i Tvá dominance
chci zahnat všechny neshody.
Prostě mě, lásko, vzrušuješ
a já Tě chci hned TEĎ.
Hořím touhou
líbat Tvoje líce,
na chvíli pouhou
jak rozžhavená svíce.
Chci být zase
ve Tvé chlapsky něžné náruči,
omámená Tvým sexy hlasem,
Láskou bez zábran a obručí.
Chci být vedle Tebe
po Tvém boku na úsvitě.
Dívat se do Tvých očí barvy nebe
a šeptat: „Má Lásko, miluji Tě.”
líbat Tvoje líce,
na chvíli pouhou
jak rozžhavená svíce.
Chci být zase
ve Tvé chlapsky něžné náruči,
omámená Tvým sexy hlasem,
Láskou bez zábran a obručí.
Chci být vedle Tebe
po Tvém boku na úsvitě.
Dívat se do Tvých očí barvy nebe
a šeptat: „Má Lásko, miluji Tě.”
Cítím teplotu Tvého těla,
má ústa se roztouženě chvěla.
Tvé prsty se mi do vlasů noří,
umírám touhou, Tvá ústa hoří.
Pevné a bouřlivé objetí
našich rozvášněných těl,
kdy slíbáš horoucně vzápětí
z křídel ten něžně vonný pel.
Ta křídla Pegasů,
na nichž stoupáme do nebe,
Ty líbáš mě do vlasů,
jsme vpleteni do sebe.
Žárem jsme vtaženi
tou velkou touhou,
kdy přistanem na zemi
za chvíli pouhou.
Já se ti oddala
v té hříšné noci,
srdce své podala,
teď máš ho ve své moci.
má ústa se roztouženě chvěla.
Tvé prsty se mi do vlasů noří,
umírám touhou, Tvá ústa hoří.
Pevné a bouřlivé objetí
našich rozvášněných těl,
kdy slíbáš horoucně vzápětí
z křídel ten něžně vonný pel.
Ta křídla Pegasů,
na nichž stoupáme do nebe,
Ty líbáš mě do vlasů,
jsme vpleteni do sebe.
Žárem jsme vtaženi
tou velkou touhou,
kdy přistanem na zemi
za chvíli pouhou.
Já se ti oddala
v té hříšné noci,
srdce své podala,
teď máš ho ve své moci.
Tvé roztoužené objetí
je něžné jak labutí křídla.
Já, můj Milý, vzápětí
se ve Tvých očích zhlídla.
Tvé rty se ke mně blíží,
mé srdce láskou hoří.
Ty něžně na mě shlížíš,
prsty do vlasů mi noříš.
Chci splynout v jeden stín
a být, Lásko, jen Tvojí.
Jsi obrazem mým,
kdy teď jsme právě svoji.
je něžné jak labutí křídla.
Já, můj Milý, vzápětí
se ve Tvých očích zhlídla.
Tvé rty se ke mně blíží,
mé srdce láskou hoří.
Ty něžně na mě shlížíš,
prsty do vlasů mi noříš.
Chci splynout v jeden stín
a být, Lásko, jen Tvojí.
Jsi obrazem mým,
kdy teď jsme právě svoji.
Snad omylem, osudem snad,
jež sudičky mi přály...
Já chtěl Ti něco ukázat,
co právě mizí v dáli...
Když prsty moje místo nebe,
ač duše má to nechtěla...
Nezištně pohladily Tebe,
Ty jsi se trochu zachvěla...
Tvůj úsměv a pohled štěněte
já četl líp než slova...
Beze lsti, srdcem dítěte,
já věděl, že chceš znova...
Mé prsty snad cestu znaly,
nad paží, šíje, vlásky, tvář...
Krůček za krůčkem putovaly,
v Tvých očích byla hvězdná zář...
Náhle i rty blíž si byly,
jako by se hledaly...
I když jen letmo zavadily,
hned vášnivě se přisály...
Přitiskla ses ke mně blíž,
já vůní Tvou byl vzrušený...
Pak šeptla jsi mi „Všechno smíš”,
nejhezčí slůvka od ženy...
A pak jsem citu podlehl zcela,
ve snech jsem Tě dávno chtěl...
Dal jsem Ti vše, co jsi chtěla,
v klubíčku propletených těl...
jež sudičky mi přály...
Já chtěl Ti něco ukázat,
co právě mizí v dáli...
Když prsty moje místo nebe,
ač duše má to nechtěla...
Nezištně pohladily Tebe,
Ty jsi se trochu zachvěla...
Tvůj úsměv a pohled štěněte
já četl líp než slova...
Beze lsti, srdcem dítěte,
já věděl, že chceš znova...
Mé prsty snad cestu znaly,
nad paží, šíje, vlásky, tvář...
Krůček za krůčkem putovaly,
v Tvých očích byla hvězdná zář...
Náhle i rty blíž si byly,
jako by se hledaly...
I když jen letmo zavadily,
hned vášnivě se přisály...
Přitiskla ses ke mně blíž,
já vůní Tvou byl vzrušený...
Pak šeptla jsi mi „Všechno smíš”,
nejhezčí slůvka od ženy...
A pak jsem citu podlehl zcela,
ve snech jsem Tě dávno chtěl...
Dal jsem Ti vše, co jsi chtěla,
v klubíčku propletených těl...
Chtěla bych mít křídla motýlí,
co pohladí Tě po roztoužené tváři.
Splynout s černou tmou - jenom na chvíli,
kdy souznění našich těl do hvězdné noci září.
Chtěla bych mít křídla motýlí,
jež něžně Tvoji hebkou kůži pohladí,
kdy tlukot našich srdcí v objetí zesílí
a ruce Tvé jak hravé rybky v moři dovádí.
Tak uchop moji hlavu do dlaní
a pověz, jak moc bys mě chtěl,
v tom nekonečně dlouhém svítání
slíbat z mých křídel roztoužený pel.
co pohladí Tě po roztoužené tváři.
Splynout s černou tmou - jenom na chvíli,
kdy souznění našich těl do hvězdné noci září.
Chtěla bych mít křídla motýlí,
jež něžně Tvoji hebkou kůži pohladí,
kdy tlukot našich srdcí v objetí zesílí
a ruce Tvé jak hravé rybky v moři dovádí.
Tak uchop moji hlavu do dlaní
a pověz, jak moc bys mě chtěl,
v tom nekonečně dlouhém svítání
slíbat z mých křídel roztoužený pel.
Potkal jsem onehdá venku,
onehdá venku v létě,
malou velkou čarodějku.
Pokynula, pozdravila vzletně.
Stála na rohu ulice, sama,
zvala mne k sobě.
Žádná malebná holčička,
žádná nadýchaná suknička.
Chytila mne za ruku,
uvařila lásky lektvar,
byla v těžkém rozpuku.
Vypil sklenku, do dna rychle,
ani kapka nezbyla,
hned žádostivě přivila.
Lásky hmaty čarodějské,
hbité prsty zlodějské.
V černých zákoutích velkoměsta,
lásková nevěsta.
Přivlastnila si mé srdce,
vytvarovala, jak ona chce.
Malá velká čarodějka
přivádí mne do nebes.
Rád s ní bývám chvíli venku,
s vidinou na čarodějku.
Když lásky pohár přichystán.
Malá velká čarodějko,
nespěchej, lásky čas,
naše těla nesmí sežehnout mráz.
Zahřejeme se v objetí,
až naše duše, tvá i má,
do extáze odletí.
Vysála mne v rychlém tempu,
byl jsem v tranzu za chvilenku.
Chvíle ty mám velmi rád,
půjdu dneska v klidu spát.
Zítra se budu vracet tam,
kde čarodějku v srdci mám.
onehdá venku v létě,
malou velkou čarodějku.
Pokynula, pozdravila vzletně.
Stála na rohu ulice, sama,
zvala mne k sobě.
Žádná malebná holčička,
žádná nadýchaná suknička.
Chytila mne za ruku,
uvařila lásky lektvar,
byla v těžkém rozpuku.
Vypil sklenku, do dna rychle,
ani kapka nezbyla,
hned žádostivě přivila.
Lásky hmaty čarodějské,
hbité prsty zlodějské.
V černých zákoutích velkoměsta,
lásková nevěsta.
Přivlastnila si mé srdce,
vytvarovala, jak ona chce.
Malá velká čarodějka
přivádí mne do nebes.
Rád s ní bývám chvíli venku,
s vidinou na čarodějku.
Když lásky pohár přichystán.
Malá velká čarodějko,
nespěchej, lásky čas,
naše těla nesmí sežehnout mráz.
Zahřejeme se v objetí,
až naše duše, tvá i má,
do extáze odletí.
Vysála mne v rychlém tempu,
byl jsem v tranzu za chvilenku.
Chvíle ty mám velmi rád,
půjdu dneska v klidu spát.
Zítra se budu vracet tam,
kde čarodějku v srdci mám.
Z Tvých tmavohnědých očí sálá
roztoužená bouře dobrodruha.
Já k Tobě, Milý, láskou vzplála,
mé city jsou rozmanité jako duha.
Tvé hebké tmavé vlasy
jsou barvy antracitu,
nořím se s Tebou do nekonečné krásy,
Ty vyznáváš se mně ze svých citů.
Tvé oči, čarokrásně barevné
jak kůra stromů podél cest,
jsou tak žhavé, něžně malebné,
s odleskem padajících hvězd.
Ty hvězdy ve Tvých očích,
mi říkají, jak máš mě rád,
teď ke mně se pootočíš,
zhasínáš a já ti chci svou lásku dát.
Polibky, doteky a neskutečnou něhu
mi stonásobně vracíš zpět,
unášeni mořem - kde není vidět břehu,
na křídlech andělů obkroužíme celý širý svět.
A když andělé přistanou,
noc odchází a slunce nás opět vítá.
Tys byl dnes můj a já zas Tvou,
vstávej, můj Milý, je ráno, svítá.
roztoužená bouře dobrodruha.
Já k Tobě, Milý, láskou vzplála,
mé city jsou rozmanité jako duha.
Tvé hebké tmavé vlasy
jsou barvy antracitu,
nořím se s Tebou do nekonečné krásy,
Ty vyznáváš se mně ze svých citů.
Tvé oči, čarokrásně barevné
jak kůra stromů podél cest,
jsou tak žhavé, něžně malebné,
s odleskem padajících hvězd.
Ty hvězdy ve Tvých očích,
mi říkají, jak máš mě rád,
teď ke mně se pootočíš,
zhasínáš a já ti chci svou lásku dát.
Polibky, doteky a neskutečnou něhu
mi stonásobně vracíš zpět,
unášeni mořem - kde není vidět břehu,
na křídlech andělů obkroužíme celý širý svět.
A když andělé přistanou,
noc odchází a slunce nás opět vítá.
Tys byl dnes můj a já zas Tvou,
vstávej, můj Milý, je ráno, svítá.
Básničky 51 - 60 / 113
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy