Básničky o přátelství

Přátelství je jako hvězda,
ale nejlepší kámošky, na ty nikdo nemá.
Alenka, Terezka jsou spolu navždy,
nikdy se nerozdělí,
hlavně kvůli klukovi,
i holka za to stojí,
má ji ráda, nejsou lesby,
ať si myslí, co chtěj,
nás prostě nerozdělej.

Přátelství je jako růže,
tak krásné a nevinné,
však trn občas píchnout může,
já to znám, jémine.

Vždy když si pročítám tu konverzaci naší,
nebo když si vzpomenu na ten rozhovor kratší.
Tak uvědomím si, že vy jste mí BEST FRIENDS,
nemám žádné právo o tom zapochybovat jen.
Vy dva mi vždy pomůžete s problémem mým,
ale já mám potom pocit, že vás zatěžuju tím...
Proto skládám ve škole pro vás tyhle verše,
protože jste ti nejlepší na celym tom světě.
Po devíti letech šikany na škole,
jsem konečně našla pravý přátele.
Co mě vždycky podrží, když mi nejhůř je,
já děkuji vám za to, že mi vždy poradíte.
Já vás ráda mám, to nikdo nezmění,
já vím, že se opakuju, ale jste ti nejlepší...
Tak se mějte hezky a užijte si den,
já další verše sepíšu,
když ve škole si na vás opět vzpomenu.
VAŠE OVEŠKA
(Pro Stevena a Osirise od Petry)

Dneska chci mít svatý klid...
Výzkum tím chci podpořit...
Budu na „čas” lenošit...
Kdo mě přijde podpořit...

Žádná práce - jenom spaní...
Potom hoďka - rozjímání...
Sváču - možná do postýlky...
Užiji si slastné chvilky...

Žádný pošťák - žádné praní...
Budu myslet - možná na ní...
Žádné velké starosti... jenom samé radosti...
Užívat si volnosti... a k sváče šunku od kosti???

Pokračování básničky

Dva přátelé s rukama v objetí,
dvě duše z těla na křídlech odletí.
Znají se, však nevidí sebe,
ležíc na trávě se spolu dívají na modré nebe.
*************************************************
Les kolem v uších zašumí,
byť sebe oni milovat neumí.
Šíp lásky netřeba pro ně,
vše spočívá na pouhém osudě.
*********************************
Ta dívka, která dosud neviděla jeho,
ona zamilovala se do něho.
On netušící city opětuje,
ona nevěřící zazmatkuje.
****************************************
Však děvče chybu udělalo,
když řekla ne a měla ano.
Teď místo ní je jiná,
opět jen kamarádkou, když měla být pro něj jediná.
******************************************************

Pokračování básničky

Ty jsi byla vždy moje nej kamarádka,
a já se k tobě špatně zachovala.
Ale věř mi, že já ti nikdy ublížit nechtěla,
já tě měla a mám stále ráda.
S tebou já moc pěkných chvil zažila,
já vím, že jsem vše skoro zkazila.
Za to, co jsem ti provedla, se omlouvám,
vždyť ty to sama dobře víš, že tě ráda mám.
Chci tě zpátky jako kamarádku,
nechci mít s tebou žádnou hádku.
Já tě nechci úplně ztratit!!!
Omlouvám se ti, jak jsem se k tobě zachovala,
nejsem skvělá, ale mám tě stále ráda!!!

V životě nás potká mnoho ran a nástrah,
těžké chvíle, kdy už si myslíme, že to nezvládnem.
Dlouhé období, kdy ani štěstí není náznak,
nejistota, kdy svůj život zase ovládnem.
Je tu hodně zklamání,
ze kterého už nejsme schopni vstát.
K šílenství nás to všechno dohání,
už nemáme ani chuť se smát.
Ale pak objeví se tu někdo, kdo všechno spraví,
někdo, kdo vykouzlí vám úsměv na tváři.
Konečně to zase někdo sladí,
kdo vám život zase rozzáří.
A to jste vy, přátelé, kteří z života nikdy nezmizí,
a pomůžete i v těch nejhorších chvílích.
Ti, co smutné časy zase oživí
a dál jdete s přáteli ve šťastných i složitých mílích.

Kamarád má svátek,
pojedu za ním v pátek.
Koupím mu pěkný dárek,
možná si dám cestou párek.

Nasednu na šalinku,
koupím mu i pralinku.
Dortík také vezu,
sotva s taškou už lezu.

Kamarád z okna už kouká,
vláček z dálky houká.
Přeji mu hezký svátek,
ještě, že už je pátek.

Zítra volno máme oba,
vínem si ťukáme, není to voda.
Hodiny na věži odbily půlnoc,
tahleta noc bude mít kouzelnou moc.

Druhý den hlava mě bolí,
doufám, že to brzy přebolí.
Kamarád měl radost,
že jsem byl jeho milý host.

Bylo to jednou místo školy,
bylo to v den, kdy Pardubice daly dva góly.
Bylo to ve středu v Litomyšli,
věřte mi, já si nevymýšlím.

Jsi sluníčko, které mě nikdy neomrzí,
v cestě k tobě mi nic nezabrání.
Vždycky když se můj pohled na tobě zastavil,
tak na mé tváři úsměv zazářil.

Očička mi zablikala, když jsi byl u mě blízko,
nevadilo mi, že jsem vzhledem k tobě celkem nízko.
Pouhý tvůj úsměv zahřál mě na duši,
že jsem s tebou ráda, to každý odtuší.

Směju se celý den, pořád, dokonce i teď,
že jsi úžasný, to ví celý svět.
Víš, v každé situaci mě umíš rozesmát,
budeš to umět, i když ti bude padesát.

Když jsi mě objal, pustit jsem tě nechtěla,
vím, že jsem takhle uvažovat neměla.
Být u tebe blízko, líbilo se mi moc,
vydržela bych tak i celou noc.

Poslouchat tlukot tvého srdce, oči zavřít,
a čas, který plyne, co nejrychleji zabít.
Zabít proto, aby se prodloužila tahle chvíle,
kdy se ke mně život choval opravdu mile.

Jsi skvělý kamarád, nechci o tebe nikdy přijít,
nikdy tě nenechám smutného odejít.
Jsi bezva a já tě mám hrozně ráda.
Jak? No, jako perfektního kamaráda...

Lvíček je můj kamarád,
mám ho hrozně rád.
Hrajeme si každý den,
na vojáky spolu jen...

Ráno jak se probudí,
lvíček se mnou promluví.
„Budeme si dneska hrát?”
„Včera jsem byl Tvůj kamarád.”

Půjdem spolu z peřin ven.
Dneska bude hezký den.
Slunce venku krásně hřeje,
lvíček k narozeninám mi přeje.

Lvíček se mnou kamarádí,
máme ho tu všichni rádi.
Nejvíce mě baví,
každé jeho povídání.

Povídá mi o zvířátkách,
také o svých dávných láskách.
Mám ho ale nejraději,
ze všech zvířat v mé naději.

Lvíček všemu rozumí,
umí mluvit, to se ví.
Občas ho i pere pračka,
je to moje milá hračka.