Básničky o politice

Kdo koho zná, jak ten se má,
všude se ohání jmény známými,
brzy se povýší nad všemi svatými.
ve frontě stojí ti poctiví a hloupí.

Kdo na koho co ví, nemusí se dřít,
suchý chléb jíst a holou vodu pít.
Běda však těm, co svědomí koupí,
tajemství neřeknou jen němí - na slovo skoupí.

Kdo komu platí, ve tmě se ztratí,
však pozor před těmi, kdož na tom tratí.
Korunka ke korunce hodí se hospodyňce,
zatímco hospodář se služkou válí se ve špeluňce.

Kdo koho vydírá, lehce se spálí,
do jámy spadli už velcí i malí.
Peníze vždycky jsou počátkem zrady,
přísahej na pravdu - teď a tady.

Čím bohatší, mocnější se jeden stává,
tím hůř se mu spí a ještě hůř vstává,
pomalu z člověka zvíře se stává.
Komu se soucit i láska příčí,
nakonec věrného přítele zničí,
osud svůj prohrává - ďábel už nešeptá, ten přímo křičí!

pan Rychetský pravil
když se rozhodovalo o platech soudců
„prostředky z průběžného fondu byly
prachsprostě ukradeny”
marné jsou teď naše steny

na důchody náš stát dává
deset procent HDP
marná sláva
je to málo jako nic
jinde je to dvakrát víc

co jste voliči co jste dělali
že jste v mžiku celou republiku
rozkrást nechali

rozkrást nechali i ty důchody
my staří mazáci ubozí žebráci
skočme do vody

Pokračování básničky

děkujem vám politici
že se za nás bijete
zapálíme za vás svíci
jestli v boji padnete

rozhodneme podle slibů
kdo se k moci prodere
kdo nevolí dělá chybu
svědomí ho sežere

každý chvilku tahá pilku
strana stranu stále střídá
volič slýchá hatmatilku
na plakátech úsměv vídá

ten kdo vidět mnoho není
byť by sebelepší byl
toho volič neocení
sotva by se zalíbil

Pokračování básničky

Školu, devítiletku, zvládl jsem skvěle,
nabral jsem vědomosti, abych v životě nebyl tele,
proto rád vzpomínám, na všechny učitele.
Končí ale doba školních radovánek,
končí doba, kdy jsem byl maminčin mazánek,
vysvědčení dobrý, tak budu mít klidný spánek.

Jedničky jsem měl v každé třídě hnedle,
na gympl jsem tedy šel, byl o dvě ulice vedle.
Když vyšel jsem ze školy,
neskončily mně úkoly,
zdá se mi, že studovaný jsem tak zpola,
proto gymnázium, už mě volá.
Na gymplu, to ale není jen učení,
to by fakt bylo už mučení.

Pokračování básničky

Není nám do tance,
docházejí finance,
co do krku dětem dát,
vyřešíme brzy snad,
a i když to nemám rád,
pomůže nám zatím stát.

Řekněte všem dětem,
že láska hýbe světem
a dobro není přežitek,
politici jsou dobytek.

Jdu dlouhou loukou, nade mnou svítí slunko zlaté,
jdu hezkou přírodou, kde roste kvítí,
přírodou, kterou ještě nezničili páni demokraté.
Ale to už je jen píď země České,
kdysi opravdu tolik hezké.
Jenže čas pokročil o mnoho roků,
už není čistý vzduch, není čistých řek a potoků.

Vnímám okolí lesů, strání, luk a polí,
jak příroda v nové době zchátrala, z toho srdce i duše bolí.
Lesíky, louky, pole i rybník malý,
jak hezká byla příroda, takovou bychom si přáli.
Rybník, tam snad ještě kapři jsou, líni, i štika ostrá,
byl to v listopadu 89 samet, ale vzali to hodně zostra,
že na jejich počínání jsou slabá, i slova sprostá.
My lidé jsme nazýváni jako savci,
hodně z nás se ale chová hůř než dravci.
Příroda, ta by to mohla dobře znát,
ta by mohla opravdu žalovat.
Příroda, ta by mohla vyprávět,
a byl by to ponurý český svět.

Pokračování básničky

Vzpomínám na staré časy,
kdy ještě byly slyšet spokojené hlasy.
Odejdu, kde ještě není zničená, do přírody,
a kde je ještě i čisté vody.
Tam najdu čistou studánku,
z ní naberu vody do džbánku,
v tašce přes rameno mám zbytek chleba bochánku,
život je zábavný, i bez bujarých dýchánků.

A když slunce zapadá,
vážná myšlenka mě napadá.
Jak naši nedávní předci žili,
o čempak asi snili?
Úspěšný den u studánky oslavím,
když noční sen si připravím.
Ale vlastně nebude to přímo sen,
spíše o několik desítek let, se vrátím jen.

Pokračování básničky

Až bude se ti zdát,
že tě nikdo nemá rád,
před sněmovnu jdi
a politika nakopni.

Volby jsou tady,
vyberte si strany,
fotbal si zahrajem,
určitě vyhrajem!