Básničky o Pálení čarodějnic

Na večer dříví nanoste,
až velký nos dámám naroste,
na hranici s nima,
ať není jim zima ;-)
Čarodějnice jsou príma!

Ze všech koutů babice,
co vyhýbaj se plastice,
slétnou se na oslavu čar,
dnešní čarodějné noci zdar!

Potácí se babice
od vyhaslé hranice.
Koště nese na zádech,
utíká - co stačí dech.

Naložili jsme jí, milá,
pěkně holí na záda,
„Velká noc” se podařila,
to vám byla paráda!

Já nebohá čarodějnice,
kde jsem koště nechala,
ta včerejší veselice
pořádně mě dostala.

Co má asi za lubem
ten poslední duben?
Až krajinu osvítí ohňů záře,
v temnotě zahlédneš škaredé tváře,
podívej - támhle na koštěti
zrovna jedna čarodějnice letí,
a támhle - a támhle - je jich moc,
dneska je totiž čarodějná noc.

Poslední dubnová noc
má prý magickou moc,
jak se den do tmy noří,
všude velké ohně hoří,
čarodějnice se jim vyhýbají,
hrozbu tak pro lidi neskýtají,
a kdyby přece jen přilétly,
v těch ohních by se upekly.

Čarodějnice přebírají moc,
dneska je jejich noc,
na košťatech oblohu brázdí,
jejich skřeky krajem zní...
Rychle - zapalujte ohně,
a ať je jich hodně,
aby všechny ochránily,
zlou sílu od výpadů odradily.

Dodržujem tradici,
zapálíme hranici.
Baba vidí, že je v nouzi,
cestou k ohni se nám vzpouzí.

Slibuje nám polepšení,
prý propadla pokušení
škodit lidem jako ďas,
teď však nastal její čas!

Koště jsme jí zlomili
a pak babu pustili.
Belhá se pryč - a je ráda,
že si zachránila záda.

Tak přispěla tradice
k polepšení babice.
Do tmy sálá hranice,
těště se, vy hříšnice!

Poslední duben
jako zastara
oslavovat budem
příchod jara.

V záři ohně
možná spatříme
čarodějnic hodně,
my se nebojíme.

Pro dobré lidi
hrozbu neskýtají,
a tak se klidí,
v temnotě si lítají.

Filipojakubská noc
probouzí magickou moc,
zahaleny temnotou
čarodějnice se řítí oblohou.
Ty divé babizny straší svět,
nejlepší je hranici vystavět
a oslabit tak jejich čáry,
aby z vás nezbyly jenom cáry.