Básničky o lidech a vztazích

Já muzikantíkem jsem už léta,
ještě mě to bavit nepřestává.
Zpívám, hraji, skotačím,
vaše nohy roztančím.
Na oblohu vzhlížím,
váš potlesk už slyším.
Vím, že vás to nebaví, ale já zpívám rád,
ale já zpívám rád.
Tak prosím nechoďte, já jsem chudák z Moravy.
Já teď v krajkách a s kytarou zpívat budu vám,
já to dělám, protože to mám prostě rád.

Spím dobře a mám hezký sen,
noc pomalu ustupuje, začíná nový den.
Sen byl o mé milé,
a tak začínám den čile.
Tak takhle zrána,
když odešla moje známá,
odešla s ní i naděje na vztah trvalý,
příliš často jsme se na sebe hněvali.
Teď už tedy jen na svoji milou myslím,
své myšlenky si pomalu čistím.

Odjel jsem v taxíku k metru,
jen tak, v džínsách a černém svetru,
jen tak ve víru severního větru,
v myšlenkách na moji milou a svou sestru.
Mě a moji milou, to má sestra nás seznámila,
to ona mé milé a mně, radost způsobila.
V duši, lásky plamen plápolá,
když mě má milá zavolá.

Pokračování básničky

Krásná je jako z obrázku,
mám pořád na rtech otázku:
Opravdu mě miluje?
Někdy si nejsem jistý,
jestli má svědomí čistý,
když říká, že z lásky se mnou je...

Vidím Tě ve snu

Každou noc v mých tajných snech,
vracíš se a bereš dech,
můj Milý, já na Tebe myslím stále.

Odešels tak brzy mlád,
Ty, co jsi nás měl tolik rád,
teď veselíš se na Nebeském bále.

Halelujá...

Tak do snů mi vstup, Drahý můj,
temnou nocí se mnou pluj,
já těším se, až do Ráje spolu vejdem.

Přes den myslím na Tebe
a zdravím s láskou do nebe,
kde se spolu jednou opět sejdem.

Halelujá...

Tak sfouknu svíčku a jdu spát,
zas sejdu se s Tím, co měl mě rád,
kdo daroval mi kus života svého.

Mám syna, jak sis tolik přál,
vždyť rád si s Tebou často hrál.
Měl super tátu v Tobě jediného.

Halelujá...

Tak unaveně usínám
a další schůzku s Tebou mám.
Tak pojď mi vstříc
- vždyť času je tak málo.

V srdci Tě, lásko, navždy mám,
vím, že tam „nahoře” nejsi sám,
tak opatruj se,
vždyť s Tebou žít za to stálo!

Halelujá...

Nehledej štěstí v tom, co ti schází,
ale v tom, co máš.
Těš se ze slunce, co tě ráno doprovází,
neboj se, synku, to přece dáš!

Já řádně jsem tě vychovala,
teď musíš jít životem přes všechen klam.
Neboj se, synku, já ti lásku dala
a i když jsi dospělý, tak nejsi sám!

Svíčka zhasla, život taky,
opona spadla, nad krajem se stahují mraky,
lidi se halí, děti brečí,
páni se smějí, prostý lid klečí.
Odešel poslední hrdý Čech,
co si za svou pravdou stál,
holt život je pech,
ale pořád jde dál...

Líbí se mi tvůj vzhled,
ten, který vidím naposled.
Jsi tak sladká, Martinko,
bez tebe nemohu být ani malinko.
Jsi jak světlo beze dna,
tvá krása na světě je jen jedna.
Ty mne nechceš již viděti?
Nenávidíš mě, že ano?
Ale přesto se spoléháš na mé děti.
Však ti to odejde samo.

Jak jim to říct, že o nich v noci sním,
že jsme láskou k nim našly rým.
Jak jim to říct, jak se svěřit s tajemstvím,
že jsem dívka s pasem přátelským.

Někde v dálce cesty končí,
každá prý však cíl svůj skrývá.
Někde v dálce, každá má svůj cíl,
ať je pár mil dlouhá anebo tisíc mil.
Chci vám všem, říci, že rád jsem vás měl,
rád jsem cestoval, pro vás zpíval, a rád jsem byl.
Že vám všem, jsem svou písní, mohl radost dát,
že s vámi, jsem tu tak šťastně žil.
Řekl jsem lásko, mně ubývá sil,
já říkal si dávno, že bídným jsem byl,
já cítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj cíl.
Řekl jsem lásko, mně ubývá sil.
Teď já se loučím, už mě nebudete vídat,
loučím se svým soužením,
loučím se, že nechci města střídat,
pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.
Tak se, s váma všema loučím,
měl jsem tento svět, vás všechny,
tak moc rád.
Já se s váma loučím,
loučím se, se svým soužením,
loučím se se svým trápením.
Nebuďte tak smutní, že opouštím vás.
Tento krásný svět, já odcházím,
jinam, na jiný, to svět, do nebe,
do nebe muzikantů.
A společně vám budem, stále zpívat,
ve vašich uších znít, stále hrát.
Teď posledních, pár slovíček,
vám chci ještě zazpívat,
slyšíte mne, já vám budu stále hrát.
A pojď dál a zpívej a se mnou se dívej...

(Tento verš je věnován památce našeho skvělého zpěváka, muzikanta pana Pavla Bobka, je složen z částí jeho textů a doplněn.)

Děvčata - slečny - dámy - nebo paní...
Nejsem a nebudu - nikdy k mání...

Pro Ty co nevaří - a jenom se smějí...
Pro Ty co nepečou - a hladovějí...

Nejradši z Vás jsem měl - jen jednu z HVĚZD...
Co mě však chtěla - i s ŘÍZKEM svést...

(K snídani... k obědu... k večeři...
Žádná z Vás mi ale... nevěří...)

Nešetřím... nemusím... rád si ho dám...
A na další řízeček...

Spěchám - dnes... k Vám