Básničky o lidech a vztazích

kytar hlahol rozléhá se v pendolínu
já popadnu svoji mandolínu
tahle hudba naše je jen pro kluky
lidi zavírají vztekle nótbůky
z tajska domů fotky sobě vezou
naše písně na nervy jim lezou
slečny z pláže ohrnují nosíky
nad našimi zčernalými kotlíky

nad osadou až nám gripén zaduní
proti stresu my jsme imunní
zalezem si pod most dálniční
s výbojkami zápolí svit měsíční
tu nás pod betónem už nic neruší
každý pustí si své hity do uší
z kelímků my máme oheň osadní
z motélu tu tečou vody odpadní

Pokračování básničky

Mít někoho, koho máte rádi,
je jako splněné přání,
které jsem nikdy nezažila,
ale moc šťastná bych byla,
kdyby se to jednou stalo
a nebe mi lásku dalo.

nároční jsou lidé mnozí
chovají se jako bozi
bez pokory bez rozumu
nároků však mají sumu

člověk slepě světem kluše
by měl všechno pro klid duše
kdyby chvíli stranou stál
stačí aby rozum bral

kdyby lidem hloupým třeba
chybělo tu jen kus chleba
stačil by jim k radosti
nebyl by sklon ke zlosti

jen bloud se naivně diví
že svět není spravedlivý
není vždycky všechno fér
rovnováhu ber kde ber

rozumné i prázdné hlavy
léta zchladí život znaví
až poznají svoje chyby
marné je pak říkat kdyby

Srdci nejde poroučet,
to by nebyl skutečný svět,
za ním prostě musíš jít,
protože to znamená žít.

byli mladí peněz málo
o bydlení se jim zdálo
neměli kde spočinouti
hlavu složit zalehnouti

by je přes tu bídu přenes
pomohl jim Diogenes
jako on si lehli v sudu
řekl jí: tu s tebou budu

velký dům to sice není
stačí nám však na bydlení
teď tam s nimi bydlí láska
chudák sud tím štěstím praská

někdy praská jindy zase
pravidelně kolébá se
když je kolébání dost
mají tichou domácnost

copak je to za lidi
opatrnost neznají
kolem sebe nevidí
asi rozum nemají:

1.
já si čumím kde co lítá
mnoho krás mi život skýtá
dneska pískám píseň novou
bétovena osudovou
do kanálu bez poklopu
vedu směle svoji stopu
byl jsem hošík velkolepý
chodil jsem však jako slepý

2.
na ulici telefonem
klidně v noci hovořím
že ty prachy nesu honem
do stínu se ponořím
ten kdo vede mnoho řečí
asi neví že je nutné
předvídati nebezpečí
následky že budou smutné

někdy osud přinese
že má život svoje trny
a obětí stane se
ten kdo není opatrný

Když ti láska schází,
nic ti nevychází,
nestrkej hlavu do písku,
pofoukej si bolístku
a vyraž někam ven,
hledat svůj sen.

naše malá Lenka
chodí ještě v plenkách
i když už je velká
skoro jak pastelka

mám dvě podobenky
téhle mé kmotřenky
nemá podprsenky
jenom plenky tenký

měl jsem, měl jsem a už nemám více
v Americe bohatého strýce

nepomohly mu železné plíce
nyní za něj hoří čtyři voskovice

před rokem mi slíbil strejda prachy
o svůj život se on třásl strachy

napsati chtěl pro mne pěknou závěť
dokud jemu ještě slouží paměť

přivedli mu mladou advokátku
krásnou, milou, jak z módního plátku

když jí cifru pro mne nadiktoval
najednou se do ní zamiloval

holka chytila mu totiž měkce ruku
říkala mu, ty můj zlatej kluku

hladila ho všude hebce po těle
třásl se a pot mu tekl po čele

a ten strýc, ten starej dobrej Tony
před svědky jí připsal miliony

kde je teď ta mrcha chobotnice?
z Havaje mi přišla pohlednice

básníci maj život krušný
stavějí si zámek vzdušný
je v něm příliš mnoho vzduchu
průvan svědčí jejich duchu

ze vzduchu si oni žijí
vzduchu se však nenapijí
co by chtěli za pár rýmů?
z průvanu tak leda rýmu