Básničky o lásce

Jsi jako jahůdka lesní,
sladká a voňavá,
jsi jako vážka křehká,
když křídly zamává,
jsi jako růže, co v pokoji zavoní
a já čekám, kdy telefon mně zazvoní...

Jedna hloupá panenka potkala pána,
odmítla ho ze sobectví jednoho rána.

Toho pána to ranilo velice moc,
snil o panence každičkou noc.

Panenka chtěla být s ním, ale nešlo to,
život ji potrestal za všechno to.

Nenašla lásku, o které snila,
to, že miluje pána, pozdě zjistila.

Teď to ví a neví jak dál,
a zdali by o ni ještě pán stál.

Každou nocí trápí ji to víc a víc,
nejraději by to vykřičela do světa z plných plic.

To, že ho chce a to, že ho miluje
a omlouvá se za to, že až teď mu to sděluje.

Teď si je ale na 100 % jistá
a doufá, že si na ni pán udělá v srdíčku aspoň kousek místa.

Aby jí věnoval kousíček lásky
a s ním prožívala ty nejkrásnější čásky.

Krásné čásky jenom s ním
a v životě nezažívala už jenom splín.

Nevěděla jak to sdělit, proto píše básničku
a doufá, že aspoň malinko uvízla u něj v srdíčku.

Ptá se jenom na jedno, celou touhle básničkou:
„Dáš mi ještě jednu šanci maličkou?”

Umírá chlapec,
život má na vlásku.
Pryč s těmi doktory,
umírá na lásku.

Jen tak si jdu lesem,
a vidím tulipán.
Karty hraji s hlavním esem,
a vždycky vyhraje ten tajemný pán.

Často se divím,
jak je to možné.
Vždyť jsem tím pravým,
a on jenom přihlíží.
Není to tak vážné,
že člověk přemýšlí.

O životě, o lidech,
a často také o slovech.
Věda, láska, přátelství,
to je pěkné sestavení.

Toto je ta pravá báseň,
jen pro lidi s něžným srdcem.
A já myslím jen a jen na ni,
jak si s ní zítra užiji!

Ty jsi rub a já jsem líc,
chci jen tebe a nic víc,
den bez tebe je jak ztracený čas,
v hlavě mám pořád tvůj krásný hlas.
Bez tebe jsem jak tělo bez duše,
srdce mám zlomené a pro tebe tluče,
mám ho zlomený na dvě půlky,
nespojí ho dohromady ani dvě šňůrky.
To srdce patří navždy jen tobě,
tak prosím vem si ho k sobě.
Přeji si, abys mě líbal
a do očí se mi při tom díval,
chci tě držet za ruku,
při tom tě líbat na krku.
Chci být s tebou, miluji tě.

Nejsi ani pátým, ani stým...
Ty jsi jen jediným.

Miluju, když se na mne díváš,
miluju, když mne do náručí chytáš.
Miluju, když můžu být s tebou,
miluju, když si vedle mne chceš lehnout.

Miluju, když mazlit se chceš,
miluju, když dotýkat se mne chceš.
Miluju tě čím dál víc a víc,
bez tebe já nemůžu už žít...

Mám rád romány vedle Tvých spánků,
pomalu pročítám každou jejich stránku,
když ji znám nazpaměť a není co číst,
zamrkáš, a řasy obrátí list.

A večer, když víčka zavřou obě knihy,
já potají luštím ve tmě Tvoje pihy,
ty malé tečky na hebkém podnose,
tajemná souhvězdí, co svítí Ti na nose.

A jak miluju oba důlky,
které vykouzlíš smíchem na tváři,
jsou jak dvě misky na pilulky,
když se mému slunci nedaří.

A Tvé rty, ty nechám beze slov,
jen se jich dotknu, začíná další lov,
lov, na jehož konci chvěješ se celá,
lov na všechny krásy Tvého těla.

Přeji si, abys mě líbal,
a při tom se mi do očí díval,
abys mi nemohl lhát,
a v duchu se mi smát.
Abys mě držel stále u sebe,
a nepouštěl nikdy od tebe.

Mám chuť se s tebou líbat,
a při tom se na tebe dívat.
Mám chuť tě držet za ruku,
mám chuť tě líbat na krku.
Mám chuť si s tebou povídat
a celou noc jen prolíbat.