Básničky o lásce

Píši pro mou Myšičku
jednu krátkou básničku... :-)
Že mi chybí strašně moc,
i když je venku černočerná noc... ;-)
Chtěl bych aspoň na chviličku
držet Tvoji něžnou ručičku... :-)
Dívat se do Tvých zářivých očíček,
šeptat Ti spousty milých slovíček... ;-)
Do náruče bych Tě vzal
a slaďounkou pusinku Ti dal... :-*
Objal bych Tě celičkou,
koukali bychom na hvězdičku maličkou... ;-)
O jedné takové já vím,
řekla mi o ní jedna kráska s tím... :-)
Že u velkého vozu se nachází,
každý večer vychází... :-*
Po Ivince se mi stýská,
škoda jen, že není z blízka... :-)
Myslím na Ivanku ve dne v noci,
stýská se mi a není mi pomoci... ;-)
Přitulit se k Tobě, Štěstíčko,
cítit, jak Ti bije srdíčko... :-)
Napsal jsem Ti pár řádečků,
snad trošku potěší Tvou dušičku... :-)
Nenapadá mě už nic,
to bych se z toho pic... ;-)
Snad jen dvě krátká slovíčka
pošeptat bych Ti chtěl,
nevím, zda napsat bych je měl...

Nejkrásnější ze všech květů,
jen pro Tebe mé srdce je tu,
jsi má pohádková víla
a chci, abys se mnou žila,
pak rozkvete celý kraj
a život bude sladký ráj.

Když jsem byla v prváku,
měla jsem ho na háku.
Až když jsem ho potkala,
skoro jsem i plakala.
Rychle jsem si ho vzala
(ale nemyslím za muže, ale k sobě)
a pěkně osvojila.
Byl tak hodný, milý, krásný,
jeho jméno je úžasný.
Jmenuje se JACK, JACK, JACK
a je krásnej jako květ.
Teď když už jdu do druháku, tak se radši učím,
aby jsem s ním mohla jíti do další třídy, tuším.
Ještě by mi ho sebrali, to by byl můj konec,
umřela bych, nežila a bylo by to pryč.

Když se koukám na nebe,
představím si tebe.
Když na nebi svítí hvězdička,
představím si tvoje očička.
Když na nebi září sluníčko,
říkám si - nezapomeň na mě, zlatíčko.
Když na zem spadla kapička,
začla slzet moje očička.

Tvá duše je rozmanitá - jak krajina,
na hebké trávě se s Tebou krásně usíná.
Máš v sobě žár - kdy ledy tají
a také zmar, pro lidi - co Tebe málo znají.

Tys mojí oporou a skálou,
řekou a hladinou stálou,
sluncem, nebem a zemí,
Tys moře, kde vidět břehu není.

Tvář tak tajemná se mi zdá,
tak trochu záhadná,
krásný a zároveň tak záhadný,
jako když tančí mezi hvězdami,
mám strach, ale zároveň i radost,
z toho štěstí, pro tu slabost,
z čisté lásky, pro tu starost,
najdeš mě? Já tě najdu? Snad
může se mi o tobě krásně zdát,
doufám, že se potkáme
a zase znovu setkáme
a pak nám slova půjdou sami,
jsme dva, nejsme na to sami,
sedíme si tu hezky spolu,
jíme, popíjíme kolu,
hezky si tak povídáme,
čas vůbec nevnímáme,
najednou je loučení,
my se krásně rozloučíme,
možná se i políbíme,
měj se moc krásně.

Dnes je úplněk,
noc kouzelná,
milenci hvězdy počítají
a říkají si slova nádherná...

Měsíční kámen padá z nebe,
přitul se, lásko - rosa zebe.
Něco si přej - a zavři oči,
ať se nám štěstím hlava točí.

A ty se neboj,
pojď mi v náruč vstříc.
Já jsem tvůj rytíř,
ochráním tě - stačí jen říct.

Tvá duše je jak pohádka,
magický měsíc svítí na vrátka.
Na vrátka domovů - těch lidských srdíček,
bez pout a okovů - milostných dušiček.

Kdo miluje poprvé,
i když nešťastně, je bohem;
ale kdo miluje podruhé
a nešťastně, je bláznem.

Já, takový blázen, miluji opět,
aniž bych byl též milován!
Slunce, měsíc a hvězdy se mi smějí,
a já se směji s nimi - a umírám.

Jsi paprsek sluníčka,
co mě něžně hladí,
pohádkový čaroděj,
co mě v noci svádí.

Nejkrásnější hvězdička,
co na nebi září,
kousek toho štěstíčka,
co mi ještě schází.

Z Tvých zelených očí
- dva ohníčky září,
hlava se mi točí,
ležíš na polštáři.

Na vlnách noční touhy,
unášeni tmou,
na okamžik pouhý
splynem s oblohou.

Ten „okamžik” střeží
z výšky hvězdné nebe,
vypovím jen stěží,
jak já MILUJI TEBE.