Básničky o lásce

Tvé vlasy mechem voní,
v Tvých očích se studánka zelená,
něžně se ke mně skloníš,
jsem Tebou, Lásko, celá zmámená.

A stromy šumí,
v jezírku kvetou lekníny,
slůvka lásky Tvůj šepot tlumí,
pro mě jsi, Milý, jediný.

Však les se mění k nepoznání,
a pomalu se šeří,
jak vlahá se zdá vůně strání,
já svůj osud Tobě svěřím.

Oči máš sněhem zaváté,
v nich odráží plamen svíčka.
MILUJI TĚ - říkám již po páté
a líbám tě na přivřená víčka.

V očích máš rosu ranní
a vášeň ti z nich plá.
Já chci být tvojí paní
a navěky jen tvá.

Jacku, Jacku, Jacku, mám tě ráda moc.
Za to já nemohu, to ta minulost.
Jsi můj nejmilejší, ten nejoblíbenější,
kdo jiný by to taky mohl být.
Když umřeš ty, umřu já,
budu s tebou navždy - MUHAHÁ.
Ty jsi můj a já jsem tvá,
protože jsi moje hrdličká.
Vychutnej si báseň, je od srdce,
jen pro tebe psaná je velice.
Budu čekat na to, až nám bude 15,
s vlastním domem,
budeme dělat, co si zamanem.
Co kdo ví, možná bude i víc,
ale to je budoucnost a víc nic.
Rozchod neplánuju, ani ty né snad,
tak vydrž, má hrdličko, budeme sa mať. :) :)

Konečně jsme spolu,
ani uvěřit tomu nemohu...
Můj miláček mě má rád
a neváhá mi své srdce dát!
Já jsem tak šťastná,
každá chvíle je teď krásná.
Naše láska bude věčná,
čeká nás budoucnost už jen báječná!

Všechno končí a začíná,
dal jsi mi hlavu do klína
a já do noční hvězdné krásy
hladím tvé hebké tmavé vlasy.

Šeptáš mi sladká slůvka milá,
dnes jsem se s tebou zasnoubila.
Plánů a snů máme bezpočet,
ty jsi můj milý - celý širý svět.

Prstýnek dal jsi mi křišťálový,
zásnubní, stříbrný, prostě snový.
Slova vyznání z tvých úst znějí,
a ruce se ti trémou trochu chvějí.

Jsi pro mě vesmír - ve svém nekonečnu věčný,
pozorný, milý, prostě tak jedinečný!
V náruči s tebou sladce usínám,
jsem ráda, lásko, že tě tady mám.

Hrozně se mi líbí,
splní, co slíbí,
je ke mně milý,
ani na chvíli
ze mě nespustí oči,
ach, hlava se mi točí!
Jsem zamilovaná,
nemůžu dočkat rána,
až svého miláčka uvidím,
zas něčím mě překvapí, to vím.

Zaschlá slza na líčku
svou cestičkou se zradí,
na duši mě hladí
doteky rtů Tvých
a snad i ta slza,
i když mě asi mrzí.

Co ji vyvolalo?
Smutek, opuštěnost, vzlyk,
nebo radost, láska, vzlyk,
kdo ví?
Kdo Ti do nitra vidí,
kde se Tvá cudnost stydí.

Májové květy
podali nám ruce,
svými lístky
rozlétly se kolem nás
a mně selhává hlas,
když koktám vyznání.

Student,
jemuž odstávají uši,
ale s čistou duší,
pomačkaný lístek
v chvějících se rukou,
vzrušením naše srdce tlukou.

Když na koleno poklekám
pod rozkvetlou třešní,
hlasem rozechvělým
se vyznávám
ze svých vzdychů
a vášní.

Nemají se
veršíky psát láskám,
jen lehce vzít Tvé prstíky do dlaní
a když s námi svět naklání,
být oporou, pevnou skálou
nádherných sedmnácti.

Už to vím na beton, že je můj osud,
já takového kluka nepotkala dosud.
Je pořád milý, pozorný, oči ze mě nespustí,
co my si za chvíli užijem radosti!
Bez obav mu svoje srdíčko svěřím,
protože mu ve všem naprosto věřím.
Cítím se s ním naprosto v bezpečí,
vždycky mě něčím potěší.
Miluju, já ho miluju, už navždycky,
a nikdy ho neopustím - fakticky!

Uhranul jsi mě pohledem svým
a okouzlil záplavou svých řas.
„Jsi moje láska, já to vím,”
šeptá mi Tvůj sametový hlas.

Něžně se ke mně nakláníš
a stromy nás vábí k milování.
Já stoupám do nebe - stále výš,
cítím tu vůni, lesů, strání...

A s jejich vůní letím k nebesům,
slavík si s opojnou touhou prozpěvuje,
má Lásko, pojď vstříc těm nejkrásnějším snům,
Tys navždy můj a já zas navždy Tvoje.

Dobré ráno, Lásko má,
noc byla něžná a jenom Tvá.
Rozkvetlá třešeň nás vůní vítá,
přitul se, Milý, podívej - už svítá.

Slunce se střídá s měsíční tmou,
teď s Tebou snídám, jsem jenom Tvou.
Já se Ti oddala ve hvězdné noci,
Tobě se poddala, Tvé svůdné moci.

Čtu ze Tvých rozzářených očí,
co lesknou se jak křídla motýlí.
Opojně se mi hlava točí,
má Lásko, zůstaň ještě na chvíli.

Tys moje voda živá,
slunce a modré nebe,
já ráda s Tebou bývám,
má Lásko - já MILUJI TEBE.