Básničky na dobrou noc

Soumrak na krajinu padá,
já však večery mám ráda,
červánky jsou přeci tak krásné,
a potom ty hvězdy jasné...
Jako v nejkrásnějším snu
cítím se vždy na konci dnu.

Těším se už moc
na zítřejší noc,
až s tebou budu
a zabijeme nudu.
Zatím si nech hezky zdát,
já už půjdu taky spát.

Na obloze hvězdičky
svítí na malé holčičky,
aby se jim dobře spalo
a něco krásného zdálo.

Jak krásně se mi usíná,
když dívám se na tebe,
tak krásně, jak když pohlédnu
v temné noci na nebe.
Tvá krása by rozzářila noční oblohu,
já, lásko, na tebe zapomenout nikdy nemohu.
Tvůj úsměv, když se na mě směješ,
tvé oči, když mě láskou hřeješ,
tvá ústa, když polibkem mě vítají
a při tom mi šeptají:
Miluji tě, lásko má,
jsi má na světě jediná.
Tahle slova jsou tak krásná,
budoucnost je rázem jasná.
Budu tě milovat
celým svým srdcem už napořád!

Ahoj, já jsem Sabinka,
tvoje nová pusinka.
Tvoje holka štěstí má,
když v posteli tě objímá.
Doufám, že jí fazole
a duchů v posteli hodně je.
A teď ti povím,
jak si tu hovím.
Ležím tu v posteli,
smích víří vzduchem,
odjíždíme v neděli,
i s tanečním duchem.
Mám dvě modrá očka,
vlasy jak mourovatá kočka.
Dobrou noc ti všichni přejí,
blechy ať tě pokousají.
Pěkné sny, Lásko :*

Slunce zapadlo
a mě napadlo,
kde asi je.
Anděl z mých snů,
princ mých dnů,
co mě miluje.

Zavírají se ti víčka
a myšlenky plynou,
tak jako, když se zhasne svíčka
a dýmy se z ní linou.
Sen za snem jdou blíž
a ty v těch snech uvidíš
to, co jsi za celý den zažila,
třeba toho, co ti vodu nalívá,
jak se na tebe dívá
a krásně se usmívá.
Uvidíš, jak dotekem prstů svých
se dotkl vlasů tvých,
jak přivoněl si k nim krátce,
voněli nádherně a sladce!
Do dlaně tvoji ruku vzal
a do tvých očí se zadíval,
lehce se pousmál
a na rty ti polibek dal!
Probudila jsi se ze snu
a on vedle tebe spal!

Když hvězda na nočním nebi zasvítí,
nic se nezmění v našem žití,
ale když ten záblesk zasáhne naše srdce,
tak se zastavíme a uvědomíme si přece,
že život není jen plný shonu a negativních věcí,
že ten záblesk je dotek lásky, co dál bují v srdci.
Co hvězda, to zamilovaný pár,
když vidím hvězdu, vím, že někdo není sám,
i já svoji hvězdu mám,
jsem totiž do tebe, lásko, zamilován!

Když obloha večer potemní,
já myšlenkami jsem s ní,
představuju si, jaké by to bylo,
kdyby nás tolik kilometrů nedělilo.
Do náruče bych svou princeznu vzal
a tisíce polibků všude jí dal,
vlny rozkoše by našimi těly zmítaly,
až ráno v peřinách spolu bychom přivítali.

Procházím noční krajinou,
nemůžu myslet na jinou,
ty jsi má láska jediná,
s kterou mé srdce usíná.