Verše

Mé srdce touží
a bez Tebe se souží,
už abys tu byla
a zas mě potěšila.

Láska je sen,
co v srdci mám
a každý den
se mu oddávám.

Když jsme se prvně políbili,
všechny moje sny se zhmotnily,
ten nával čisté energie
ještě teď ve mně žije.

Čím víc tě potkávám,
tím víc sebe nepoznávám.
Nevím, co mám dělat,
kam se dívat,
proč jen na tebe
myslet mám?
Nemiluješ mě
a nejsi volný,
tak proč?
Proč se chci za tebou
vypravit?
Nebo vrátit čas,
abych tě mohla vidět zas.
Škoda, že jsi zadaný,
mohli bychom tančit mezi hvězdami.

Neboj se, Kryštofe, neboj se,
sláva už čeká tě za rohem.
Čekej, co vítr ti přinese,
ať brzy, či ne, čert to vem.

Sláva, kterou bys nečekal,
přesto bude tou největší.
Ten, kdo se v životě naplakal,
chystá ti bohatou večeři.

Lidé jsou tací i tací,
na frendšip čas ztrácí,
přátelství je ale gól,
tohle není troll (není třeba alkohol),
špagety si radši dáme,
až takhle dobře se známe,
tohle neprozradím nikomu,
že jsi jedna z miliónu,
po večerech hovory,
když nechodíme do školy.
Přátelství je víc než láska,
není to žádná maska,
proto básničku ti píšu,
teď už honem do pelíšku.

Nádherný je život,
když jsi v něm Ty,
chci se jen mazlit
a líbat Tvé rty.

Láska je sen,
když Tě tu mám,
tak každý den
neuvěřitelně si užívám.

Jediná, kterou mám,
sladkou pusu teď Ti dám
se slovy, že Tě miluji
a v životě s Tebou si libuji.

Chci s Tebou navždy být,
tu pohádku snít,
potom budu šťastná
a moje budoucnost bude krásná.