Verše

Jsi krásná víla,
vždycky jsi byla
nejhezčí na světě,
od prvního setkání miluji Tě.

Jsi pro mě vším,
mým sladkým tajemstvím,
smyslem mého života,
bez Tebe existuje jen samota.

Jsem tady pro Tebe,
ráda Tě mám,
každý den je nebe
a já si to užívám.

omlouvám se spolužačkám
že ze sebe verše mačkám
po létech už zbytečně
přec jen přišly konečně
kdybych jim je kdysi psával
snad bych radost dívkám dával
v Žabinách a v Krpoli
chodili jsme do školy
možná, holky, žijete
snad si toto přečtete

dětské lásky jsou jak kvítek
neušetří školních dítek
amor se svým lukem střílí
puberťáček zmaten šílí
zamilovat se je snadné
kvítek ale záhy zvadne
je tu totiž rodič bdělý
není lehké býti smělý
učitelkám vzkazuji
že je taky miluji

láska nedá lidem spáti
bába, děda, otec, máti
všem se o ní někdy zdává
ba i dětem to se stává
já však dívky pouštím k vodě
sportuji a stavím lodě
holkám to však nevadí
s jinými se vyřádí

píši dívce Miluši
že mám smutek na duši
ta duše mi uchází
to tě, dívko, porazí
budem spolu pumpovati
budem jako otec, máti
až se duše tvoje vzedme
do ráje nás láska zvedne
udělej ten dobrý skutek
zažeň ten můj velký smutek
budiž moje, dobrá vílo
začni se mnou libé dílo
jenom s chutí do toho
a máme vše hotovo

ukecané Marii
prsty v pase zaryji
pak ji nazad zakloním
a tím si ji nakloním
jistě bude za mnou běhat
na trávníku budem léhat
a sledovat bílé mráčky
jak slušný žák vedle žačky

moje milá Aleno
doufám, že máš prostřeno
na trávníku ubrus bílý
moje ruka míří k cíli
tím cílem je kus salámu
pro ten si i nohu zlámu
políbím tě jako dámu
svými ústy od salámu

jak jistě víš, milá Evo
nejsem přece žádné dřevo
když se neseš takhle kolem
moje srdce puká bolem
počínáš si nevšímavě
já mám z toho brouka v hlavě
tvoje pýcha, ta mne drtí
uvzdychám se jistě k smrti
alespoň mi říci zkus
zda mi přijdeš na funus