Verše

Vánoce jsou tady
a s nimi ten krásný čas,
kdy se rozdávají dárky
a všichni se vidíme zas.
Celý rok jsme se těšili
- a teď tu Vánoce jsou.
A potom hned Nový rok
- to bude teprve show!

Léta létají a já nevím proč,
když krvácím strašně moc.
Svou silou se musím ptát,
proč už nikdo není kamarád.

„Hm, že není?” slova tvrdá z tváře vypustil,
až jsem se zaježil.
Pouta bere, dává mi je
a výrazem chladným duši mou prodírá.

„Dám ti, co chceš,” tiše dívám se na spasitele,
který život můj změnit dokáže.
Lusknutí tiché přehlušuje mysl mou
a díky ní ztrácím se tmou.

Pokračování básničky

K čertu s Vánoci!
Už mám těch front dost.
Čekám v obchodě do noci
a mám akorát zlost...

Sněhuláci, sněhuláci,
vy nemáte co na práci,
že jenom tak čumíte
a tou mrkví kroutíte?

Když z rána přepadne mě stesk,
vezmu tužku a napíši Ti text.
Popíšu snad celou stránku,
jen o tom, jak bych Tě líbal v altánku.
Tolik citu chtěl bych a snad Ti i dávám,
věřím, že láska patří k ozvěnám.
Proplouvá tělem, odrazí se v srdci,
zanechá teplo, myšlenku žhnoucí.

Vede si za ručičku
do temného lesa holčičku.
Strejdo, já se bojím,
pípne na mýtině holčička.
Neboj se, maličká,
jsem hodný pán,
taky se nebojím,
a to zpátky půjdu sám...

Skládám básně, slova převracím v rým,
když cestou dlouhou se k Tobě vracím.
Natěšen touhou být s láskou svou v objetí,
zapomenout na všechny strasti a napětí!

Letím si volně
jako pták.
Nádherný pocit,
je to jak...
Kde mám padák?!

Nejsem žádný monstrum,
spíš cíťa.
To moje druhý já
pořád v tom lítá.
Kolikrát si ani
nedojim sváču
- a při každý vraždě pláču.

Zahrajem si znovu jako malí
na bledý tváře a indiány.
Vzpomínáš, jak jsme tě jako
skalpovali?
Jenomže, ty pako,
teď už to nebude jako...